Tyto obdivuhodné snímky dvojice těles byly představeny ku příležitosti devátého výročí vypuštění Hubbleho kosmického teleskopu. HST byl vypuštěn 24. dubna 1990. Všechny snímky pořídil přístroj Wide Field and Planetary Camera 2.

Tři po sobě jdoucí momentky ukazují měsíc Io přecházející před turbulentními mraky Jupitera. Detailní záběr měsíce Io (vpravo dole) ukazuje 200 km vějíř oxidu siřičitého "sněhu", který produkuje Pillan, jedna z aktivních sopek na měsíci Io.

"Další pozorování zahrnuje pozorování "sněhu" oxidu siřičitého v infračerveném oboru a poskytuje přímé svědectví existence "sněhu" ve vějíři na Io," vysvětluje John R. Spencer of Lowell Observatory in Flagstaff, Ariz.

Tři snímky zachycující vulkanický měsíc obíhající kolem Jupitera byly pořízeny v časovém rozpětí 1.8 hodiny. Io je přibližně stejně velký jako Země, ale je 2000 krát dál. Na dvou záběrech vidíme, jak Io rychle přechází na pozadí Jupiterovy oblačné vrstvy, ale ve skutečnosti je nad ní 500000 km. Měsíc Io oběhne Jupitera za 1.8 dne, zatímco náš Měsíc oběhne kolem Zeně za 28 dní.

Nápadná černá skvrna na Jupiteru je stín měsíce Io o rozměru přibližně stejném jako je měsíc sám (průměr 3640 km). Stín se pohybuje přes kotouč Jupitera rychlostí 17 km za sekundu. Nejmenší detaily pozorovatelné na Io a Jupiteru měří 150 km.

Tyto snímky byly v dalším zpracováním obrazu doostřeny. Obraz je tak ostrý, že na Jupiteru vidíme takové podrobnosti, jaké bychom spatřili volným okem, kdybychom stáli přímo na Io.

Jasné skvrny na Io jsou oblasti zmrzlého oxidu siřičitého. Na Jupiteru bílé a hnědé oblasti představují oblasti ve velkých výškách, kde se nachází mlha a mraky. Modré oblasti představují ve velkých výškách relativně jasnou oblohu.

Tyto snímky byly pořízeny 22. července 1998 na dvou vlnových délkách: 340 nm (ultrafialová) a 410 nm (fialová). Barvy neodpovídají úplně přesně těm, které by spatřilo lidské oko, protože ultrafialová část je již pro naše oči neviditelná. Barevné snímky můžete nalézt také na http://astro.sci.muni.cz.

Na detailním záběru Io (vpravo dole) lépe vidíme stále aktivní vulkán Pillan. Měření na dvou vlnových délkách naznačují, že do výše je vyvrhován "sníh" největším podílem sestávající z oxidu siřičitého. Tím pádem se vějíř vyvrženého materiálu na tomto snímku ve falešných barvách zdá zelený. Aby slabý vějíř vulkány byl dobře viditelný, astronomové barevný kontrast snímků zvětšili a přidali sytost barev.

Vějíř vulkánu Pillan je velmi horký a tryskající materiál se pohybuje extrémně rychle. Podle informací ze sondy Galileo je teplota vyvrhovaného materiálu 1500 K. Horký plynný oxid siřičitý tryskající z vulkánu se během své expanze do prostoru rychle ochlazuje a tuhne do sněhových vloček.
Měsíc Io je dobře znám svými aktivními vulkány, mnoho z nich má velké vějíře vulkanických zplodin rozpínajících se do prostoru. Aktivitu sopky Pillan astronomové objevili v době, kdy pozorovali podobnou aktivitu u známého vulkánu Pele, který se nachází asi 500 km od Pillanu. Pele ale utichnul a nyní je neaktivní. Na Io jsou stovky aktivních vulkánů, ale jen několik, typicky osm či devět má stále pozorovatelné vějíře.

Koncem letošního roku vědci dostanou detailní pohled na Io. Kosmická sonda Galileo totiž provede dvojici těsných přiblížení k tomuto tělesu. Galileo již kolem Jupitera a jeho měsíců obíhá téměř 3-1/2 roku.

První přelet Galilea je plánován na 10. října a to ve výšce 610 km. Ke druhému dojde 25. listopadu, kde sonda prolétne jen 300 km nad ohnivým povrchem měsíce Io. Pokud sonda tyto odvážné průlety přežije, dostanou vědci na Zemi záběry s maximálně vysokým rozlišením, jaké dosud nikdo nespatřil.
Snímek vulkanického vějíře Io byl pořízen dalekohledem HST 5. července 1997 ve třech barvách: 260 nm (ultrafialová), 340 nm (ultrafialová) a 410 (fialová).

Kredit: John Spencer (Lowell Observatory) a NASA Snímky a dokumentační soubory jsou k sipozici na Internetu na: http://oposite.stsci.edu/pubinfo/pr/1999/13 nebo: http://oposite.stsci.edu/pubinfo/latest.html http://oposite.stsci.edu/pubinfo/ pictures.html