NA PLANETĚ URAN PANUJÍ VELKÉ JARNÍ BOUŘE

Donald Savage, Headquarters, Washington, DC
Nancy Neal, Goddard Space Flight Center, Greenbelt, MD
Ray Villard, Space Telescope Science Institute, Baltimore, MD

Pokud bychom na Zemi v jarním období chtěli zažít takové bouře jako na Uranu museli bychom snést tyto bouře v několika vlnách, z nichž každá by pokryla oblast od Kansasu po New York a ještě by se odehrávala za teploty několik set stupňů pod bodem mrazu.

Takovéto dramatické sezónní změny na Uranu zaznamenal kosmický dalekohled HST. Uran, jak se zdá, je dynamický svět s mnoha měsíci a prstencem na okraji sluneční soustavy. Mraky na Uranu jsou z krystalků metanu, které se jako "teplé" bubliny derou z hlubších vrstev atmosféry na povrch.

Dynamické snímky vytvořil pomocí HST Erich Karkoschka z University of Arizona, které jasně ukazují kolísající systém prstenů vytvořených z miliardy malinkých kamínků. Toto kolísání může být způsobeno tvarem Uranu, který není pravidelnou koulí a dále gravitačním působením mnoha měsíců.

Ačkoli Uran pozorujeme více než 200 roků, nemáme moc dynamických snímků vývojové situace na Uranu během jeho oběhu kolem Slunce, neboť rok na Uranu tvoří 84 roků pozemských. Sezónní změny na Zemi vznikají tím, že naše planeta má rotační osu skloněnu vůči rovině oběhu. V důsledku toho jsou severní a jižní polokoule střídavě více nebo méně natočeny ke Slunci, když Země kolem něho obíhá. U Uranu je to ještě komplikovanější, neboť osa rotace leží v rovině oběhu což způsobuje extrémní 20 leté roční období s "neobvyklým počasím". Skoro čtvrtinu roku Urana svítí Slunce přímo nad každým pólem a druhá polovina planety je uvržena do tmy se studeným zimním obdobím. Severní polokoule Uranu právě nyní vyvázla ze sevření desetiletí dlouhé zimy. Jak sluneční světlo dosáhne určitou planetární šířku začne se zahřívat atmosféra.

Zdá se, že právě toto způsobí změnu v atmosféře a začnou zde bouřlivé procesy. Uran nemá pevný povrch, ale je to koule z větší míry složena z vodíku a hélia. Pohlcení červené části světelného spektra metanem způsobuje, že se atmosféra jeví jako modrozelená.  Uran objevil 13. března 1781 William Herschel. Pozorování vizuálních pozorovatelů naznačovala, že na Uranu jsou podobné oblačné pásy jako na Jupiteru. Sonda Voyager 2 při průletu kolem Uranu v roce 1986 však ukázala Uran jako nevýraznou kulečníkovou kouli. V minulých 13 letech se planeta pohybovala kolem Slunce tak, že ji ozařovalo v středních šířkách severní polokoule. Od roku 2007 bude Slunce přímo svítit na rovník Uranu.

Karkoschka, Hammel a další badatelé, kteří používali HST v letech 1994 až 1998, získali mnoho snímků planety Uran ve viditelném oboru a v blízkém infračerveném oboru. Jeden ze snímků planety Uran z 8. srpna 1998 je uveden v naší dnešní příloze. Další informace a obrázky naleznete na internetovské adrese: http:// oposite.stsci.edu/pubinfo/pictures.html

(podle relace NASA 99-47 z 29.3.1999 připravil PH)