Tyto dva snímky jsou detailní záběry vnitřní kómy komety Hyakutake, pořízené 3. a 4. dubna pomocí přístroje na Hubble Space Telescope - Wide Field Planetary Camera 2 (WFPC2).

První snímek je v červeném světle, byl pořízen přes úzkopásmový červený filtr a ukazuje Sluncem osvětlené částice prachu ve vnitřní kómě komety.

Druhý snímek je v modrém světle, byl pořízen přes ultrafialový filtr a lze z něj usuzovat na rozložení ultrafialového záření vodíkových atomů ve vnitřní kómě.

Koma je hlava nebo plyno-prachová atmosféra komety. Čtvercové zorné pole odpovídá velikosti 14000 km x 14000 km a Slunce se nachází směrem k pravému hornímu rohu snímku.

Vodíkové atomy jsou nejhojnějším plynem v celé kómě. Vznikají tím, že ultrafialové záření od Slunce štěpí molekuly vody, hlavní stavební prvek jádra komety.

Tyto snímky byly pořízeny v rámci pozorovacího programu zaměřeného na fotochemické studium vody v kómě. Přístroje Goddard High Resolution Spectrograph (GHRS) a Faint Object Spectrograph (FOS) prováděly měření vodíku (H) a hydroxylu (OH) v kómě komety Hyakutake.

Následnou analýzou celého souboru dat bylo zjištěno, že rychlost produkce vody byla 3. a. 4. dubna v intervalu mezi 7 a 8. tunami za sekundu. Pro analýzu byl použit teoretický model, který detailně popisuje fyziku a chemii fotochemického štěpení vody, produkci H a OH a jejich expanzi v kómě (či atmosféře) komety. Do modelu vstupují měřené rychlosti atomů vodíku, které s vysokým spektrálním rozlišením určil přístroj GHRS. Důležitost takových detailních modelů spočívá v tom, že nám umožňují provádět přesné výpočty rychlosti produkce vody podle pozorování H a OH.

Vnitřní, na snímku žluté oblasti v blízkosti centra snímku pořízeného v červeném filtru dominuje příspěvek prachu, ve kterém můžeme ve Slunci přivráceném směru vidět spirální jety (směřující k pravému hornímu rohu) a tenké přímé stopy částic ve směru k levému dolnímu rohu. Ohon byl právě charakteristickým rysem, který kometa měla loni koncem března a počátkem dubna, kdy prolétala nejblíže Zemi. Těsně za levým spodním okrajem stopy částic se nacházejí dvě z mnoha kondenzací, které byly pozorovány, jak se posouvají pomalu směrem dál do ohonu. Vědci se domnívají, že kondenzace materiálu byly uvolněny z jádra.

Zdá se, že bílá vnitřní oblast na modrém snímku ukazuje, že vodíkové atomy, jako prach, mohou přednostně vylétat směrem ke Slunci nebo směrem k denní straně jádra. Nicméně není to pravda. Asymetrický charakter ultrafialového vyzařování vzniká přibližně sférickým rozložením atomů vodíku, protože tyto jsou natolik energetické a rozptylují se při střetu s ultrafialovým zářením od Slunce. Atomy na sluneční straně zastiňují atomy v ohonu nebo noční straně kómy. Analýza pomocí detailního modelu kómy, která vysvětluje expanzi vodíkových atomů v kómě vysvětluje současně i to, co je zachyceno na snímcích.

Výzkumný tým vedl M. Combi, The University of Michigan a tvořil jej M. Brown, California Institute of Technology, P. Feldman, Johns Hopkins University, H. Uwe Keller, Max Planck Institute, Lindau, R. Meier, Naval Research Laboratory a W. Smyth Atmospheric a Environmental Research, Inc. Kredit: M.R. Combi (The University of Michigan)

Výsledky byly publikovány 20. února 1998 ve vědeckém časopise Astrophysical Journal (vol 494, str. 816-821). Kompletní popis výsledků a jednotlivé snímky získáte přes WWW na URL: http://www.sprl.umich.edu/SPRL/Comets/Hyakutake.html.