Když pozorujeme Slunce, nikdy se nedíváme do něj, to bychom si poškodili zrak. K pozorování Slunce 6. prosince 1999 v 14. 06 v Brně jsem použila veliký dalekohled, za jehož ohnisko jsem umístila podložku se světlou čtvrtkou papíru. Na papír se nám promítlo Slunce a jeho tmavé skvrny - sluneční skvrny. Dalo se rozlišit i jemné zrnění kotoučku, tomu se říká granulace. Skvrny jsem si zakreslila. Skvrny nejsou tmavé rovnoměrně, mají tmavý střed a světlejší okraje. Na okraji kotouče byli (patří y) vidět i světlé nevýrazné skvrny, tzv. fakulová pole. Na Slunce jsem se dívala i přes tmavý filtr, k zachycení slunečních skvrn je šak výhodnější promitnout si Slunce na papír.
Provedla jsem dvě kresby, a to první 6. prosince 1999 ve 14:06 . Druhou kresbu o dva dny později, 8. 12. 1999 v 11:50. Již na první pohled je zřejmé, že došlo k určitým změnám v rozložení skvrn. Na první kresbě jsou nejvíce výrazné tři skvrny, které jsou na druhé kresbě rozmístěny téměř stejně ( viděno mým laickým okem ). K výraznějším změnám došlo u menších skvrn, kterých je na kresbě více. Na první byly vlevo od první velké skvrny vidět dvě malé, které pak na druhé kresbě zachyceny nemám. Mezi druhou a třetí velkou skvrnou na první kresbě jsou pozorovatelné tři menší skvrny, na druhé kresbě jsou tam již jen dvě. Nakonec úplně napravo, na první kresbě mám nakresleny tři skvrny nad sebou, na druhé kresbě jsou také tři, ale jejich rozmístění je zcela jiné. Místo nad sebou jsou vedle sebe. (Nejsou skvrny náhodou i někam posunuté? Pokud okomentujete i toto, je úloha OK.)