Zatmění Slunce
Oproti měsíčnímu zatmění je to sluneční mnohem vzácnější pro nějaké konkrétní místo na Zemi, ale i krásnější. Vzniká v opačném případě, než tomu bylo u měsíčního zatmění, a to v době, kdy je Měsíc v novu (při zatmění Měsíce je vždy v úplňku). Náš Měsíc je 400x menší než Slunce, ale také je zhruba 400x blíž k Zemi. Za úplná sluneční zatmění tedy vděčíme této úžasné náhodě, kterou nám příroda naskytla. Měsíc tak může zakrýt Slunce svým kotoučem téměř stejného úhlového průměru, jako má ten sluneční a ukázat nám například růžové protuberance nebo skvostně strukturovanou sluneční korónu, která někdy vypadá jako pavouk (během minima v 11-ti letém slunečním cyklu), jindy jako květina s desítkami okvětních lístků. Vidět úplné zatmění však vyžaduje cestování do dalekých krajin do dlouhého, ale úzkého pásu totality (na Zemi má šířku maximálně 250 km), a to si jsou pozorovatelé vědomi, že Měsíc Slunce zakryje maximálně na 7 a půl minuty (déle to není z hlediska rozměrů těles a nebeské mechaniky možné). Na větší ploše zemského povrchu však mohou lidé spatřit částečné zatmění Slunce, během kterého měsíční kotouč elegantně „ukrojí“ část slunečního, takže při pohledu přes ochranný filtr můžeme spatřit Slunce ve tvaru srpku či nakousnutého jablka. Nastává také případ, že se Měsíc nachází v odzemí a je úhlově menší, nežli Slunce (které zabírá na obloze asi půl stupně). Pak, v případě, že stojíme přímo uprostřed pásu zatmění, můžeme spatřit přes ochranný filtr jasný prstýnek slunečního světla. Tomuto druhu zatmění se tedy přirozeně říká prstencové.
 |
 |
 |
foto: Dalibor Hanžl (29. března 06') |
Foto: M. Druckmüller a kol. (22. července 09') |
foto: Dalibor Hanžl (3. října 05') |