KOSMICKÁ SONDA NEAR SHOEMAKER SE JEŠTĚ VÍCE PŘIBLÍŽILA ASTEROIDU


 

(CNN) -- Vědci z řídícího střediska mise NEAR minulý týden prohlásili, že dosud nejdetailnější snímky asteroidu Eros ukazují úžasnou rozmanitost povrchových útvarů Erosu.

Krátký zážeh motoru v uplynulém týdnu navedl kosmickou sondu NEAR Shoemaker na kruhovou dráhu nacházející se ve vzdálenosti 35 km od centra Erosu. Satelit tak získal možnost nejlepšího pohledu na asteroid tvaru burského oříšku.

Poslední snímky ukazují obrysy kráterů, stejně jako rozmanité tvary balvanů. Některé z nich jsou téměř kulaté, jiné jsou protažené nebo dokonce mají ostré hrany. Podle vědců z John Hopkins University Applied Physics Lab, taková rozmanitost tvarů může pocházet z rozdílů v pevnosti a lámavosti pre-historické horniny.

Během deseti dnů letu na této nynější orbitě manažéři mise plánují zpřesnit odhady týkající se gravitace asteroidu a získat ještě detailnější snímky a údaje o složení povrchových hornin.

Pomocí rádiového naváděcího zařízení sondy NEAR Shoemaker, bude mít tým možnost získat potřebná data k naplánovaní operací v malých výškách, do kterých se v pozdější fázi mise sondy ještě dostane. Dále se vědci dozví více o interním složení Erosu.

"Hledáme různou proměnnost v hustotě od jedné části asteroidu ke druhé," říká vědecký pracovník projektu NEAR Andy Cheng. "Ještě stále není úplně jasné, jestli hustota je v rámci celého asteroidu stejná, takže musíme letět blíže a dívat se intenzívněji."

Téměř polární dráha kosmické sondy prochází nejtěsněji u povrchu u jednoho z konců rotační osy a to ve vzdálenosti 19 km.

Sonda krouží kolem Erosu rychlostí 13 km/h a nachází se 114 milionů km od Země.


(podle informací CNN z 18. 7. 2000 přeložil DH)

NOČNÍ STÍNY


Velmi šikmé sluneční paprsky někdy na Erosu vytváří iluzórní obrazy ve formě stínů na povrchu asteroidu. Tato sekvence čtyř záběrů byla pořízena 23. června 2000 z orbitální výšky 52 km a ukazuje oblast těsně po východu Slunce. Na horním levém snímku vidíme dlouhé stíny, které vrhá Slunce, nacházející se nízko nad obzorem vzdáleného světa. Stíny přitom vytváří siluetu jakéhosi zvířete s velmi dlouhýma ušima. Jak postupně Slunce vystupuje výše, což dokumentují následující tři snímky, během 46 minut silueta mizí a tajemství je odhaleno - na místě stínu není nic jiného, než kruhový kráter nacházející se v nízkém pohoří. Podobná hra světla a stínů vytváří na jiných snímcích sondy NEAR Shoemaker efekt "plovoucích" balvanů na stínech nebo velkých, rovných hornin podobajících se stěnám pyramid

(Snímky 0138017429, 0138018359, 0138019289, 0138020219)


(podle informací JHUAPL z 14. 7. 2000 přeložil DH)

JAK JSOU STARÉ ŮŽLABINY?


Geologové používají pro určení relativního stáří útvarů určitých pravidel. Jedno z pravidel říká, že útvar nacházející se nahoře, nad něčím jiným je mladší než útvar pod ním. Jiné pravidlo říká, že útvar je mladší, jestliže křižuje jiný útvar. Tento snímek byl pořízen sondou NEAR Shoemaker 29. 6. 2000 z orbitální výšky 51 km a ukazuje jednotlivé druhy vzájemných vztahů, které vědcům pomohou určit stáří úžlabiny na asteroidu. Na snímku vidíme úžlabinu přerušenou krátery, které jsou mladšího data. Protože mladší krátery vznikly na vrcholu starší úžlabiny. Jinými slovy, úžlabiny na tomto snímku byly fromovány již během samotné evoluce této oblasti Erosu.


(Snímek 0137663331, podle informací JHUAPL z 10. 7. 2000 přeložil DH)

BLÍŽE, BLÍŽE, BLÍŽE


Jak kosmická sonda sestupuje na 35 km dráhu kolem Erosu, došlo k dalšímu vylepšení rozlišovací schopnosti snímků a palubní kamera odhalila nové detaily i na známých místech povrchu. Tento snímek byl pořízen 10. července 2000 z orbitální výšky 41 km. Snímek je od horního pravého okraje směrem k dolnímu levému přerušen jednou z mnoha úžlabin, které na asteroidu existují. V tomto vyšším rozlišení vidíme jednotlivé jámy v celé délce úžlabiny. Jámy jsou ješlě lépe rozlišitelné než na předchozích snímcích, vidíme také jednotvárný okraj úžlabiny. Takové detaily jsou potřebné pro pochopení geologických procesů, které formovaly úžlabiny na asteroidech.


(Snímek 0138603366, podle informací JHUAPL z 12. 7. 2000 přeložil DH)

PŘÍTOMNOST REGOLITU


Jakmile sonda NEAR Shoemaker dosáhne nižší dráhy nad Erosem, začne posílat snímky s vyšším rozlišením, které vědcům pomohou objasnit původ a povahu povrchu tělesa. Tento snímek byl pořízen 11. července 2000 z orbitální výšky 46 km a ukazuje několik výmluvných útvarů o jednotlivých vrstvách zbytků fragmentů, či jinak řečeno - regolitu. V dolním levém rohu snímku vidíme v regolitu čtyři velké balvany spolu s vetšími kusy horniny. Největší z nich má průměr 90 metrů. Hladká skvrna v horním pravém rohu je oblast, kde regolit pravděpodobně vyplňuje celou prohlubeninu. Útvary ve tvaru jazyků podél okraje v této jasné oblasti (u levého okraje) naznačují, že regolit se sype směrem do hladké skvrny.


(podle informací JHUAPL z 13. 7. 2000 přeložil DH)