Na samém počátku, který se datuje přibližně na období před 4,55 miliardami let, byl rozměrný a chladný oblak složený z molekul vodíku a atomů helia. Průměr oblaku se odhadujeme na 30 tisíc astronomických jednotek neboli 1/4 světelného roku. Hustota tohoto zárodku Slunce a všech planet byla jen 10–17 kg m–3, tedy téměř dokonalé vakuum.
Bezprostřední popud ke vzniku Slunce byl zřejmě výbuch
blízké supernovy nebo supernov. Molekulový praoblak se začal smršťovat do
centrálního slunce. Během přerodu mračna ve Slunce a planety se přibližně
polovina původní hmoty oblaku rozptýlila zpět do mezihvězdného prostoru a
zbylá hmota představuje současnou hmotnost Slunce (2 ·1030
kg). Všechny planety pak z původního mračna odnesly přebytečný
moment hybnosti.
Takto je možné si představit vznik sluneční soustavy. Pokud se ale nespokojíte s pouhou představou, máte nyní možnost podívat se na celou situaci v reálném vesmíru. Soustava pozemních teleskopů Evropské kosmické agentury (ESA) v La Silla, Chile zachytila v jednom z odlehlých koutů mléčné dráhy podivný oblak, který, jak se později ukázalo, představuje právě vznikající sluneční soustavu podobnou té naší.
Na obrázku můžete vidět ne-hvězdný objekt, který pojmenovali astronomové z ESA jako „létající šálek“. Přibližná vzdálenost objektu od našeho slunce je 500 světelných let. Temný pás oddělující obě „mlhovinky“ neboli oblaka plynu a prachu je ve skutečnosti protoplanetární disk z prachových částeček, který obsahuje podle astronomů z ESA minimálně dvakrát více hmoty než planeta Jupiter. Prach v disku absorbuje světlo ze vznikající centrální protohvězdy a tu proto můžeme sledovat jen jako odraz světla nad a pod temným diskem, neboť v ose rotace hvězdy se prach díky zachování momentu hybnosti nevyskytuje.
Astronomové již dříve pozorovali protohvězdy a různé hvězdné porodnice, ale zachytit protoplanetární disk je velmi nesnadný úkol, neboť jej tvoří temný prach, který není vidět. Z toho důvodu je nelezení „létajícího šálku“ unikátní. Zde se totiž zcela náhodou díváme na vznikající planetární soustavu přesně „z boku“ a temný disk se tak promítá na jasnou hvězdu v pozadí. Nyní zavřete oči a přesuňte se o téměř o 5 miliard let zpět a o 500 světelných let blíž a uvidíte naši vlastní historii.
(podle CNN z 16. 7. 2002 napsal Luboš Brát)