LIVERMORE, Calif. -- prodloužené či protažené asteroidy jsou slabší než asteroidy kulovitého tvaru. To je zpráva, kterou publikovali 1. 6. 1999 vědci z Department of Energy's Lawrence Livermore National Laboratory. Mark Hammergren, planetární specialista z Livermore Institute of Geophysics and Planetary Physics, presentoval tento závěr plynucí ze studia téměř 840 pozorování asteroidů tucty astronomů.

Hammergren své výsledky prezentoval během dne otevřených dveří ku příležitosti setkání American Astronomical Society v Chicago, stát Illinois. Během studia pozorování asteroidů Hammergren zjistil, že velmi protažené asteroidy nikdy nerotují rychleji než jedna otočka za čtyři hodiny. Oproti tomu kulovitější asteroidy mohou rotovat i rychleji než jednou za 2.3 hod.

Podle Hammergena takové svědectví dává silnou podporu teorii, že asteroidy nejsou pevně ohraničené kusy hornin, ale spíše 'stroje' neustále produkující odpadávající materiál, někdy nazývané 'hromady odpadků'.

"Pevné asteroidy mohou rotovat tak rychle, jak jim to dovolí soudržnost materiálu aby se udržel pohromadě. Tyto 'hromady odpadků' ale rotují příliš rychle a tak od nich odlétají kousky materiálu," vysvětluje Hammergren. A dále pak protaženější asteroidy, u nichž působí na okrajích slabší gravitační síla, jsou mnohem náchylnější k roztříštění."

Na základě svého výzkumu, Hammergren vybudoval teorii, že pro asteroidy jako 'hromady odpadků' ve vesmíru platí stejné procesy jako platí pro stabilitu písečných dun na Zemi.

"Ve skutečnosti volný a slabý materiál v hromadách odpadků má schopnost na asteroidech unést velké povrchové útvary, tak jako volný písek a slabý prach může unést velké hory na Zemi," řekl.

Hammergren také nabídl další dva objevy vyplývající z jeho teorie stability 'hromady odpadků'. První z nich je to, že změny tvaru asteroidu jako 'hromada odpadků' pravděpodobně nemohou nastávat postupně ale musí k nim docházet skokem, jako např. epizody sesuvů půdy.

Další objev je, že k takovým sesuvům půdy dochází na povrchu rychle rotujících asteroidů, přičemž části povrchu asteroidu mohou být odhozeny do vesmíru.
Takové ulamování povrchu je potom možným vysvětlením vzniku vlastních měsíců asteroidů, které obíhají kolem mateřského asteroidu např. jako Měsíc kolem Země.