SONDA SOHO SLAVI PRVNI ROK VE VESMIRU



Sonda SOHO se specializuje na vyzkum Slunce. Tato heliosfericka observator byla vypustena prave pred rokem a jeden z jejich ukolu bylo zjistit a identifikovat zdroje slunecniho vetru, ktery vane nepretrzite ve slunecni soustave a ovlivnuje vsechny planety vcetne Zeme.

V rovnikovych oblastech Slunce SOHO extremni ultrafialovy zaznam EIT odhalil velkou aktivitu v horke atmosfere. Kontrastuje to s vice klidnymi blizkymi oblastmi, ktere jsou chladnejsi a nazyvaji se koronalni diry. Ultrafialovy koronograf (UVCS) ukazal obrazky emisi z nabitych kyslikovych atomu, ktere jsou vysoko nad slunecnim viditelnym povrchem, kde jsou pracujici generatory slunecniho vetru.

V rovnikove zone se slunecni magneticke pole snazi potlacit superhorky plyn. Plyn s tim zapasi a nektere vzplanuti se dostanou ven ve tvaru trychtyre. Tento prerusovany vzruch vytvari "pomaly" slunecni vitr o rychlosti 350-400 km/s, ktery tahne magneticke silocary daleko do slunecni soustavy. Zda se, ze se jedna o ohraty vitr, jak indikuji UVCS mereni, ktera indikuji nizsi rychlosti pro tezke atomy, jako je kyslik, ve srovnani s "hbitejsimi" atomy vodiku.

Generator vetru nad koronalnimi derami je naprosto jiny. Zde magneticke pole necini odpor odchazejicimu materialu. Jiny mechanismus urychleni "trvaleho" slunecniho vetru, ktery "fouka" z koronalnich der dava materialu rychlost 700-800 km/s. To muze zpusobovat vysoka frekvence magnetickeho pole. John Kohl, Smithsonian astrofyzikalni observator (USA) a Giancarlo Noci, Univerzita Florencie (Italie) veri, ze jejich zarizeni na SOHO identifikuje generator rychleho vetru.

"UVCS odhaluje uzasny stav oblasti ve vysce okolo 1700000 kilometru nad koronalnimi derami", vysvetluje Kohl. "Tam nase atomy kysliku jsou daleko vice rozruseny nez vodik, s pohybovou energii 60 krat vyssi. Coz odpovida teplote 200 milionu stupnu Celsia. Toto je "prvni vlastovka" v zjisteni mechanismu urychlovani staleho slunecniho vetru. Je to silna stopa pritomnosti tezsich prvku".

Ve vetsich vzdalenostech od Slunce zarizeni LASCO (vizualni koronograf na sonde SOHO) monitoruje tok pomaleho slunecniho vetru daleko v prostoru a pozoruje prerusovane jasne skvrny, ktere koresponduji s relativni hustotou koncentrace slunecniho materialu. Tyto "zavany vetru" jsou mirnejsi nez hmota ejektovana, ktera je take pozorovana zarizenim LASLO a provazi velke nepravidelnosti v slunecnim magnetickem poli.

Zarizeni CELIAS ma detekovat vetsinu drive nezaznamenanych prvku a izotopu nabitych atomu slunecniho vetru. Zarizeni SWAN pozoruje rozsirene efekty casticek slunecniho vetru, jako jejich interakci s atomy mezihvezdneho "vanku" vanouciho do slunecni soustavy.

SOHO je projekt mezinarodni spoluprace mezi ESO a NASA. Sonda byla postavena v Evrope a vedci na obou stranach Atlantiku ji vybavili pristroji. NASA vypustila sondu SOHO a obstarava jeji rizeni z pozemskych stanic a operacniho centra, ktere se nazyva Goddars Space Flight Center, blizko Washingtonu. SOHO nepretrzite sleduje Slunce z kruhove drahy v okoli Lagrangeova bodu N 1, kde gravitacni pusobeni Slunce a Zeme je v rovnovaze, 1500000 kilometru vzdalena od slunecni strany Zeme. Technika sondy provadi vyjimecne a prakticky narocne pozorovani, ktera vyvrcholi pri maximu slunecnich skvrn, ktere se ocekava kolem roku 2000 az 2001.

Sonda SOHO byla vypustena 2. prosince 1995. Vlastni pozorovani s pristroji zacala o nekolik dni pozdeji. SOHO dosahla bodu L1 sve kruhove drahy 14. unora 1996 a provereni bylo formalne dokonceno 16. dubna 1996.

Prvni vysledky jiz byly ukazany na snimcich slunecni atmosfery, heliosfery "naplnene" slunecnim vetrem a dokonce slunecni nitro bylo odhaleno jako oscilace zvukovych vln na helioseismicke technice.

Na nedavnem setkani v Nice (Francie) svetovi helioseismologove byli uneseni zajimavymi obrazky ze SOHO, ktere ukazuji slabe toky materialu prave pod viditelnou stranou Slunce, ktere z pozemskych pozorovani nikdy nebyly videt. Tyto vysledky byly ziskany MDI zarizenim, ktere analyzuje oscilace v milionech bodu na viditelne strane Slunce. SOHO dava vedcum uplne novy pohled na virive pohyby v horkem plynu a jak tento plyn interaguje s magnetickym polem Slunce. Vysledky sondy SOHO byly prezentovany na setkani helioseismologu 13. prosince 1996 v Londyne.

Stejne jako MDI, dalsi helioseismicka zarizeni na SOHO nazvana GOLF a VIRGO zacala pracovat, az se dostala ze Zemske atmosfery. Tak jako obrazky a dalsi data kontinualne proudi ze sondy SOHO s vysokou rychlosti, tak take vznika revoluce v slunecni vede. Mezi mnoha slunecnimi experty, kteri jsou nadseni kolem SOHO je i vedouci astrofyzik Evry Schatzman z observatore v Medonu (Francie). "SOHO proziva prvni narozeniny", rika Schatzman, "Blahopreji mym evropskym a americkym kolegum, kteri se podileli na zdarnem prubehu letu a mereni sondy. Schopnost SOHO udelat sondu do slunecniho nitra pomoci helioseismologie mi dava nadeji, ze budeme moci rozresit odvekou zahadu slunecnich skvrn a magnetickeho cyklu. Pozorovani v ultrafialove oblasti a energetickych castech nam dava nejlepsi prilezitost k pochopeni horke atmosfery a jeji emisi do slunecni soustavy. Ale k splneni vysokych slibu musi SOHO kontinualne pracovat az do doby maxima slunecnich skvrn, v dome maxima aktivity kolem roku 2000".

V dobe vyroci vstoupil do tymu Eigil Friis Christensen, fyzik, ktery pracuje v oboru vztahu Slunce-Zeme v danskem meteorologickem institutu. On ma hrat vyznacnou roli pri sledovani efektu slunecnich zmen na pozemske klima.

"SOHO je nyni zivotne dulezite pro pozemske prostredi", rika Friis Christensen. "Presvedcim se, ze dlouhodobe zmeny v sile a promennosti slunecniho vetru zpusobuji zmenu klimatu. Pred rokem nastala dramaticka udalost, ktera zahajila prechod ze slunecniho minima do slunecniho maxima. Soho by mohl odhalit procesy uvnitr Slunce, ktere ovlivnily charakter slunecniho vetru. Jestlize to bude mozne, tak bude otevrena nova kapitola, slunecne-pozemska klimatologie".

EIT zarizeni provedlo mnoho pozorovani slunecni atmosfery v extremne ultrafialove oblasti obsahujici efektni obrazky zmeti magnetickych poli, ktere vytvareji intenzivni poruchy ve stejnem case, kdyz se Slunce objevilo v dalekohledech na Zemi, kde se jevilo ve viditelnem svetle jako velmi klidne. Ultrafialovy spektrograf SUMER a CDS na sonde SOHO analyzuje nekonecne explozivni udalosti v atmosfere ve vetsich detailech. Toto je misto, kde se pohybuje teplota kolem milionu stupnu v kontrastu s teplotou pouze 6000 stupnu Celsia na viditelnem povrchu.

Jednotlive akronymy, ktere oznacuji zarizeni na sonde, v zavorce je uveden zodpovedny pracovnik, instituce a zeme :

CDS : Coronal Diagnostic Spectrometer (R. Harrison, Anglie); CELIAS : Charge, Element and Isotope Analysis System (P. Bochsler, Bern University, Svycarsko); COSTEP : Comprehensive SupraThermal and Energetic Particle analyser (H. Kunow, University of Kiel, Nemecko); EIT : Extreme-ultraviolet Imaging Telescope (J.P. Delaboudini[re, IAS Orsay, Francie); ERNE : Energetic and Relativistic Nuclei and Electron experiment (J. Torsti, University of Turku, Finsko); GOLF : Global Oscillations at Low Frequencies (A. Gabriel, IAS Orsay, Francie); LASCO : Large Angle Spectroscopic Coronagraph (G. Brueckner, NRL Washington, USA); MDI : Michelson Doppler Imager (P. Scherrer, Stanford University, USA); SUMER : Solar Ultraviolet Measurements of Emitted Radiation (K. Wilhelm, MPAe Lindau, Nemecko); SWAN : Solar Wind Anisotropies (J.L. Bertaux, SA Verri[res le Buisson, Francie); UVCS : UltraViolet Coronagraph Spectrometer (J. Kohl, SAO, Cambridge, USA); VIRGO : Variability of solar Irradiance and Gravity Oscillations (C. Froehlich, PMOD/WRC Davos, Svycarsko); SOHO : Solar and Heliospheric Observatory.