HVĚZDNÉ HODINY HST A NGC 6888


NASA HST teleskop zachytil pohled oblasti hvězdné "demolice" v naší Mléčné dráze: hmotná hvězda, blízko konce svého života rozhrnula obálku okolního materiálu odfouknutého před 250000 roky velmi silným hvězdným větrem.

Skořápka materiálu Srpkovité mlhoviny (NGC 6888) obklopuje "statnou" stárnoucí hvězdu WR 136, extrémně vzácnou a krátce žijící hvězdu patřící do skupiny superhorkých hvězd nazvaných Wolf-Rayet. HST jednobarevný snímek odhaluje z bezpříkladnou ostrostí, že obálka hmoty je tvořena sítí vláken a hustých knotů, všechno zahrnuto v slabé "slupce" plynu (vidět v modré). Celá struktura připomíná kaši z ovesných vloček uvnitř balónu. Slupka plynu září, protože je velmi ozařována ultrafialovým zářením z WR 136.

HST pohled pokrývá malou oblast severovýchodního cípu struktury, která má průměr tři světelné roky. Dolní pravá část obrázku je snímek pořízený pozemním dalekohledem ukazuje skoro celou mlhovinu. Celý útvar je asi 16 světelných let široký a 25 světelných let dlouhý. Jasný bod blízko středu NGC 6888 je hvězda WR 136. Bílý obdélník v levém rohu objektu představuje zvětšený pohled HST.

HST ostrý snímek umožňuje vědcům zkoumat spletité detaily tohoto složitého systému, které umožní lépe pochopit život hvězd a jejich vývoji v naší galaxii. Výsledky studia se objevily v červnovém vydání časopisu Astronomical Journal.

WR 136 vytvořila síť zářícího materiálu během pozdního stádia svého života. Jako rudý veleobr WR 136 se jemně nafukoval až do své velikosti. Pak se hvězda změnila z veleobra na Wolf-Rayetovu hvězdu, což sebou přineslo prudký hvězdný vítr - proud nabitých částic uvolněných z povrchu hvězdy – který začal vyhánět materiál šílenou rychlostí. Hvězda začala ejektovat materiál s rychlostí vyšší než 6.1 miliónu kilometrů za hodinu, ztrácí materiál, který odpovídá materiálu, který ztratí naše Slunce za 10000 let. Hvězdný vítr koliduje s materiálem vytvářejícím obálku kolem hvězdy. Obálka je rozbita do sítě jasných chomáčů, které jsou vidět na snímku. Dnešní ostrý vítr Wolf-Rayetovy hvězdy dohání okraj obálky a narušuje její strukturu (je to vidět v pravém okraji snímku HST). Hvězdný vítr pokračuje vně skořápky a naráží do materiálu a při tom se vytváří rázové vlny. Tato mohutná síla produkuje extrémně horký žhnoucí obal (vidět v modrém), který zakrývá jasnou mlhovinu. Rázová vlna je analogie zvukovému efektu, který se vytváří při průletu letadla nadzvukovou rychlostí. V kosmickém měřítku je toto spíše vidět než slyšet.

Mlhovina má krátkodobý osud. Vlivem hvězdného větru bude postupně rozmetána do prostoru. Možná, až Wolf-Rayetova hvězda se úplně vyčerpá a zhroutí, dojde k novému výbuchu ve formě supernovy. Mlhovina se nachází v souhvězdí Labutě 4700 světelných let od Země. Aby byla mlhovina na nebi vidět pouhým okem, musela by se na obloze objevit jako elipsa o čtvrtinové velikosti úplňku.

Snímek byl pořízen v červnu 1995 kamerou WFPC2. Vědci vybrali barvy v tomto složeném snímku, aby odpovídaly ionizaci, modrá představuje nejvyšší a červená nejnižší.


(podle STScI-PRC00-23 z 13.7.2000 připravil PH)