MEZERA VE HVĚZDNÉM PRACHOVÉM DISKU MŮŽE SOUVISET S EXISTENCÍ PLANETY
Ray Villard, Space Telescope Science Institute, Baltimore, MD
Alycia Weinberger, University of California Los Angeles, Los Angeles, CA

 Astronomové pracující s kosmickým dalekohledem NASA HST jsou vzrušeni nejnovějším objevem temné mezery dělící obrovský prachový disk kolem mladé, ale plně zformované hvězdy - podobně jako žlábek na staré gramofonové desce. Planeta, kterou nevidíme může být gravitačně vystrčena mimo 6 miliard kilometrů širokou brázdu.

Hvězda, známá jako HD 141569 leží ve vzdálenosti asi 320 sv. let v souhvězdí Libra. HST ukázal, že disk kolem hvězdy HD 141569 sestává ze dvou částí: jasné, vnitřní oblasti, která je od slabší vnější oddělena tmavým pásem. Na první pohled to vypadá jako velká mezera v Saturnových prstencích (známá jako Cassiniho dělení).

Alycia Weinbergerová, Eric Becklin, Murray Silverstone (UCLA) a jejich spolupracovníci tento výsledek oznámili na 193 setkání Americké astronomické společnosti v Austinu, Texas.

"Nejběžnější způsob k formování mezery v disku je s planetou," říká Weinbergerová. "I přes to, že v mezeře planeta není. Může to být způsobeno jednak tím, že planeta je skryta našemu pohledu někde za prachem a horninami tvořeným diskem, tak jak obíhá kolem hvězdy a nebo planeta může být gravitačně vystrčena mimo oblast prachového disku."

Obrovský disk měří 120 miliard km, či třináctinásobek průměru Neptunovy dráhy. Vnitřní okraj pásu je od hvězdy vzdálen 34 miliard km. Asi v polovině cesty mezi vnitřním a vnějším okrajem disku leží relativně úzký pás (tj. asi 5 procent průměru disku).
I přesto, že hvězda HD 141569 je plně zformována a lze ji zařadit za "dospěláky" je relativně mladá, nachází se pravděpodobně na 1% své životní dráhy. Hvězda je téměř třikrát hmotnější a 22 krát jasnější než naše Slunce.

HD 141569 byla poprvé identifikována jako objekt s možným diskem v roce 1986 a to na základě výsledků pozorování prováděných pomocí Infrared Astronomical Satellite (IRAS), které ukázalo, že kolem sebe má velký přebytek horkého prachu.

Tepelné záření horkého prachu bylo pozorováno také na snímcích z konce června získaných na W. M. Keck Observatory Murray Silverstonem a týmem astronomů z UCLA a University of Pennsylvania. "Část disku, která je dostatečně horká k tomu aby byla pozorovatelná na snímcích z Keckova teleskopu odpovídá vnitřní části disku na snímku z HST," řekl E. Benklin z UCLA, "Prach nacházející se v vnějších částech je příliš chladný na to, aby byl na snímcích z Kecku zachycen."
Světlo od centrální hvězdy, které bylo odraženo od prachových částic v disku zaznamenaly přístroje na HST Near Infrared Camera a Multi-Object Spectrometer (NICMOS) na vlnové délce 1.1 mikrometru. Ve vzdálenosti HD 141569 vidíme díky vynikající rozlišovací schopnosti teleskopu kamery struktury o rozměru 1.6 miliardy km.

Prachové disky obklopující nově zformované hvězdy jsou běžné, ale disky i dospělých hvězd jsou známy jen v málo případech; a z nich jen hrstku lze vyfotografovat. Astronomové se domnívají, že tyto disky musí vznikat v případě, kdy starší horniny a zbytky kolidují a lámou se na menší částice.
Tyto ranné výsledky jsou součástí prohlídky prostředí kolem mladých hvězd hlavní posloupnosti, kterou provádí tým NICMOS Instrument Definition se svými spolupracovníky. Kromě toho se zdá, že HD 141569 má kolem sebe jednoho nebo více nepozorovaných nízkohmotných souputníků.

(podle informací StSci 99-03 z 8. 1. 1999 připravil DH)