SUPERNOVA 1987A VE VELKEM MAGELLANOVE MRACNE




C. S. J. Pun, G. Sonneborn, C. Bowers, T. Gull, S. Heap, R. Kimble, S. Maran a B. Woodgate, Goddard Space Flight Center, NASA, oznamuji za tym Space Telescope Imaging Spectrograph (STIS) Instrument Definition Team: "Kosmicky dalekohled HST (+STIS) ziskal 26. dubna spektralni snimky se strednim rozlisenim (obor 481.8-510.4 a 629.5-686.7 nm, rozliseni kolem 6000) SN 1987A a jejiho cirkumstelarniho prstence. Spektra byly porizeny pres sterbinu o rozmerech 52" x 2" natocenou tak, ze vetsi osa zabirala vnitrni prstenec. Spektralni snimky (FWHM kolem 0".10) vnitrniho prstence byly porizeny v carach H-alpha, H-beta, [O III] na 495.9 a 500.7 nm, [O I] na 630.0 a 636.4 nm, [N II] na 654.8 a 658.3 nm a [S II] na 671.6 a 673.1 nm. Uzke emisni cary (FWHM kolem 10 km/s) od prstence nejsou z nasich dat spektralne rozlisitelne. Emisni cary od zbytku SN (FWHM kolem 3000 km/s) vymizely a jsou jen slabe detekovany v H-a a H-b. Zmodrale cary, vystupujici v H-a a H-b a mene jak v H-b a [O I] 630.0-nm, pochazi z vnitrniho prstence, z mista o p.a. 31 8o (tj. mista v severovychodnim kvadrantu prstence). Domnivame se, ze je to cast prstence, ktera je naklonena smerem k Zemi. Emise H-a ma od tohoto bodu modre emisni kridlo protazene na -250 km/s; emise posunuta k cervene chybi. To naznacuje, ze emise posunuta k modre je excitovana interakci mezi plynem s vysokou rychlosti proudiciho smerem k nam a materialem v a nebo tesne u vnitrniho prstence. Sirka tohoto kridla je mensi nez se predpokladalo podle modelu ckirkumstelarni interakce (napr., Borkowski et al. 1997, Ap.J. 476, L31). Take casti vnejsiho prstence (Burrows a kol. 1995, Ap.J. 452, 680) jsou v H-a a [N II] emisich detekovany. V [N II] 658.3-nm je cast severniho vnejsiho prstence, ktery krizuje mizejici zbytky supernovy chybi a na pozici zbytku ve spektrech je prazdne misto o velikosti asi 0".3 od vnejsiho prstence. To naznacuje, ze tato oblast se nachazi za zbytky.