Obrazek zachycuje pozustatky SN 1987A. Obrazek se sklada ze tri casti. Horni cast porizena HST pomoci WFPC2 kamery v roce 1995 ukazuje oranzovo-cervene prstence kolem supernovy 1987A ve Velkem Magellanove oblaku. Zhnouci trosky po explozi supernovy, ktera vybuchla v unoru 1987 jsou v centru vnitrniho prstence. Maly bily ctverec naznacuje umisteni zaverky pristroje STIS pouziteho pro nove pozorovani v daleke ultrafialove oblasti.
STIS spektrograf prohlizel cely vnitrni prstenec v daleke ultrafialove oblasti zasahujiciho do spektra. Zemska atmosfera naprosto blokuje dosah ultrafialove radiace na povrch Zeme. Proto astronomove mohou studovat ultrafialovy vesmir pouze dalekohledem na obezne draze. Tmavy ctverecek na tomto obrazku je na miste, kde spektrum bylo zpracovano po odstraneni emise vodiku ve vnejsi zemske atmosfere.
STIS data na prostrednim panelu (a schematicky znazorneno na dolnim panelu) ukazuji pritomnost zhaveho vodiku expandujiciho s rychlosti kolem 15000 kilometru za sekundu z protazene oblasti uvnitr vnitrniho prstence. Dodatkem k vodikove emisi STIS take detekoval emisi z vysokorychlostniho ionizovaneho dusiku.
Zde poprve astronomove meli moznost merit velmi rychle se pohybujici plyn vyvrzeny pri explozi supernovy, ktera byla neviditelna az do pozorovani HST se STIS ultrafialovym detektorem. Plyn zhne v ultrafialove oblasti, protoze bouchnul uvnitr zbytku plynu ztraceneho supernovou asi 20000 let pred explozi SN.
STIS spektrum take odhaluje pritomnost emisi z horkych plynu (kyslik, dusik a helium) prichazejici z vnitrniho prstence sama. Prstenec ma prumer okolo 1.2 svetelneho roku. Supernova se nachazi 167000 svetelnych let od Zeme ve Velkem Magellanove oblaku.