RAZOVA VLNA MENI OKOLI SUPERNOVY 1987A



Tammy Jones, Goddard Space Flight Center, Greenbelt, MD
Ray Villard, Space Telescope Science Institute, Baltimore, MD


Ackoli nejjasnejsi supernova na severni polokouli byla viditelna pred 400 lety, temer presne pred 10 lety 23. unora 1987 astronomove dockali detekce "kosmicke katastrofy", ktera je sledovana ze Zeme i z kosmicke drahy kolem Zeme pomoci HST.

Astronomove v techto dnech oznamili, ze podrobne monitoruji supernovu (jeji oznaceni je SN1987A) pomoci HST a ziskali ostry obraz cinkovite struktury o delce deset svetelnych let, ktera se sklada ze dvou "kapek" pozustatku expandujicich od sebe rychlosti temer 6 milionu mil za hodinu.

"Tato struktura je trochu prekvapenim", rika Jason Pun z Goddard Space Flight Center, Greenbetl, Maryland. "Je to prvni obdobi, kdy muzeme videt geometrii vybuchu a muzeme to uvest ve vztah ke tvaru velkeho zhnouciho systemu prstence kolem supernovy, ktery ma tvar presypacich hodin. Obrazky mohou skytat dulezite stopy k urceni dynamiky explose supernovy a struktury hvezdneho progenitora."

Pun rika, ze nejasna oblast mezi "kapkami" muze byt v relaci s rovnikovym pasem materialu videneho kolem supernovy, ktery existuje pred hvezdnou explozi. Prstenec byl osvetlen supernovou v roce 1987 behem exploze a od te doby pomalu slabne.

Od doby, kdy doslo k destrukci hvezdy v roce 1987 si astronomove uvedomuji, ze tato udalost poskytla behem lidskeho zivota moznost zjistit informace o vyvoji takoveho objektu v "blizkosti" Zeme k pochopeni jeho dynamickych zmen.

Nejposlednejsi udaje jsou vysledkem spoluprace mnoha odborniku, ktere vede Prof. Robert Kirshner z Harvard-Smithsonian Center pro astrofyziku v Cambridge, stat Massachusetts. Obrazky SN1987A, z nichz jeden byl v priloze EAI 249, byly porizeny v zari 1994, breznu 1995 a unoru 1996 pomoci WFPC2 kamery. Tyto vysledky byly prezentovany na 189 setkani Americke astronomicke spolecnosti v Torontu, Kanada doktorem Punem.

Explozivni trosky supernovy se objevuji kolmo k rovine vnitrniho disku. Toto dalo podnet k tomu, ze vsechno co bylo majetkem stavu soustavy pred vybuchem, jako napriklad rotace nebo existence hvezdneho pruvodce, je zodpovedno za vytvoreni vnitrniho prstence mozna tak, jako dynamiky exploze.

Vybuch pred deseti lety byl "kohoutkem spouste" kolapsu hvezdneho jadra, pri kterem se uvolnilo mnozstvi neutrin, ktere ohraly vnitrni vrstvy hvezdy na 10 miliard stupnu Fahrenheita. Tato "spoust" vytvorila razovou vlnu, ktera potom opustila oddelene hvezdu a poslala trosky do prostoru. Ohniva koule od te doby ochladla (na nekolik stovek stupnu Fahrenheita) a trosky jsou nyni ohrivany nuklearni energii z rozpadajicich se radioaktivnich jader vyrobenych pri explozi.

Space Telescope Imaging Spectrograph (STIS), Near Infrared Camera a Multi-Object Spectrometer (NICMOS), ktere jsou v planu umistit na HST v unoru by mely byt pouzity k ziskani rychlostni mapy pohybu trosek, ktere obstaravaji informace o fyzikalnim stavu dvou "kapek".

Ocekava se, ze trosky se srazi s vnitrnim prstencem jiz v roce 2002. To se projevi zjasnenim tmaveho okoli kolem supernovy a umozni to pochopit dalsi krok pri vyvoji hvezdne exploze.



Toto je snimek z Kosmickeho dalekohledu. Ukazuje Supernovu 1987A a jeji okoli.Serie ctyr snimku popisuje vyvoj zbytku SN 1987A od unora 1994 do unora 1996. Material z hvezdneho nitra byl vyvrzen do prostoru behem vybuchu supernovy v roce 1987. Zbytky po explozi expanduji rychlosti temer 10 milionu km/hod.

Deset let po vybuchu supernovy se tento kosmicky vybuch zasahuje oblast o prumeru asi jedne sestiny svetelneho roku. A to uz muze z obezne drahy kolem Zeme rozlisit dalekohled HST. Zbytky vidime ve dvou protibeznych smyckach s mlhavou oblasti ve stredu. Smer vytrysku, ktery pozorujeme, je shodny s kratkou osou vnitrniho jasneho prestence, ktery obklopuje supernovu. To naznacuje, ze exploze smeruje mimo rovinu prstence. Prstenec je pravdepodobne slozen z materialu, ktery zbyl po predchudci SN, hvezdy v poslednim stadiu vyvoje. Supernva 1987A je vzdalena 167000 sv. let a lezi ve Velkem Magellanove mracnu.

Snimky poridila na HST Wide Field and Planetary Camera 2. Centralni snimek supernovy a systemu prstencu byl vyfotografovan ve svetle, kde zari dusikovy plyn (658 nanometru) 24. zari 1994. Serie snimku zachycujicich zbytky byla fotografovana ve viditelnem svetle (filtrem pracujicim na vlnove delce kolem 550 nm) a exponovana (z leva doprava) 4. unora 1994, 24. zari 1994, 5. brezna 1995 a 6. unora 1996.