Utvary vypadaji jako "kometarni zhustky" protoze maji zhave hlavy a jemne ohony, jez jsou pravdepodobne vysledkem konecne faze vzplanuti hvezdy. Pozemske dalekohledy na takove objekty mohly jen upozornit, ale tak velke mnozstvi objektu pozorovat mozne nebylo.
Kometarni zhustky byly detekovany astronomy, pracujicimi s HST C. Roberten O'Dellem a studenten K. P. Handronem z Rice University v Houstonu, Texas v ramci vyzkumu mlhoviny Helix.
O'Dell ocekava, ze kusy plynu, jejichz prumer je nekolik miliard kilometru se postupne rozpadnou a zmizi v prazdnote mezihvezdneho prostoru. Dale se domniva, ze se objekty promeni do formy pevnych teles, ktere pak svym dilem prispeji (mene nez jednim procentem) ke ztracene hmote v nasi galaxii, protoze predpoklada, ze se vyskytuji i u jinych umirajicich hvezd.
Momentka byla zachycena kamerou WFPC-2 behem prohlidky mlhoviny Helix (mlhovina je od nas vzdalena 450 sv. let a nachazi se v souhvezdi Vodnare). Je to Zemi nejblizsi planetarni mlhovina - nachazi se tak blizko, ze kruhovy prumer je temer tak velky, jako Mesic v uplnku.
Vsechny nejlepe viditelne kometarni zhustky lezi podel vnitrniho okraje prstence a jejich "kometarni ohony" se tahnou stovky miliard kilometru od kruhoveho prstence pripominajiciho kolo nakladniho vozu. I kdyz predchozi snimky z pozemskych dalekohledu spicovy vzor vcetne struktury v Helixu ukazaly, O'Dell zduraznuje, ze snimky z kosmickeho dalekohledu ukazaly populaci mnoha mensich objektu.
O'Dell provadel pozorovani protoze chtel zjistit, zda tyto objekty jsou vysledkem konecneho vybuchu hvezdy, ktery "komety" probudil ze "zmrazeneho stavu" ohrevem zmrzleho pevneho kometarniho jadra. Je to typicke chovani komet pri pruletu kolem Slunce.
Vzhled zhustku latky a jejich vzdalenost od umirajici hvezdy je predurcuje k tomu, aby byly dlouho hledanym mrakem komet - podobnym hypotetickemu Oortovu oblaku komet, ktere obklopuje nasi slunecni soustavu. I kdyz kazda kometarni "hlava" ma nejmene dvakrat vetsi prumer nez nase slunecni soustava. Coz je prilis mnoho pro plynovou obalku, nazyvanou koma, ktera obklopuje aktivni komety jak je zname.
Nejpravdepodobnejsi vysvetleni techto objektu je, ze se objekty zformovaly behem poslednich let zivota hvezdy, kdy obalky byly vymeteny do okolniho prostoru. Vznik takoveto "planetarni mlhoviny" se uskutecni v zaverecnem vyvojovem stadiu hvezdy, kdyz se stretne rychleji se pohybujici vymrstena plynova obalka s pomaleji se pohybujicim plynem, ktery byl uvolnen o tisice let drive.
Pri kolizi horkeho, mene husteho plynu s plynem chladnejsim, a hustsim dojde k jejich promichani a drive hladke mracno plynu se zacne fragmentovat. Tento proces se nazyva Rayleigh-Taylorova nestabilita, ktera mracno plynu meni v mensi a hustsi celky.
Standardni modely predpovidaji, ze zhustky se budou rozpinat a oddelovat radove nekolik stovek tisic let. Protoze prachove castice nachazejici se uvnitr kazdeho plynove koule mohou navzajem kolidovat a slepovat se, vznikne z nich behem casu teleso o velikosti planety. Vysledkem mohou byt objekty svou velikosti podobne zmrzle, ledove planete Pluto z nasi slunecni soustavy. Tyto ledove svety mohou od umirajici hvezdy uniknout a potom se pravdepodobne navzdy toulaji mezihvezdnym prostorem.
Pokud tento jev je spolecny pro vice hvezd, potom nase Galaxie muze obsahovat az miliardy takovychto objektu, uzavira O'Dell. "Planetarni mlhoviny byly v Galaxii formovany po miliardy let a kazdym rokem vznikaji nove, protoze takto obvykle konci miliardy hvezd slunecniho typu, ktere obyvaji nasi galaxii."
V dalsich letech bude HST pouzit k hledani podobnych jevu take u vzdalenejsich planetarnich mlhovin. O'Dell se domniva, ze opakovany pohled na mlhovinu Helix za nekolik let odhali i pohyb zhustku.