HST POSKYTL PRVNI SNIMKY SATURNOVY POLARNI ZARE




Horni obrazek zachycuje prvni snimek jasne polarni zare u severniho a jizniho polu Saturnu. Jedna se o ultrafialovy snimek pomoci Wide Field and Planetary Camera 2, ktera se nachazi na HST. HST rozlozil svetelkujici kruhovy pas centrovany na severni pol, ktery se rozklada jako "opona" az 2000 km nad vrcholky mraku. Behem dvouhodinoveho pozorovani HST tato "opona" rychle menila svoji jasnost a velikost. Obrazek byl porizen 9. rijna 1995, kdyz byl Saturn vzdalen od Zeme 1.3 miliardy kilometru.

Polarni zare vznika tak, ze se s magnetosferou planety stretavaji castice atmosferickeho plynu Saturnu (molekularni a atomarni vodik). Vysledkem tohoto stretu je uvolneni energie ve forme zareni v daleke ultrafialove casti spektra (110 - 160 nm), ktere je atmosferou Zeme pohlcovano - je tedy pozorovatelne pouze z kosmickeho dalekohledu. Saturnovo magneticke pole je skoro idealne vyrovnano s planetarni rotaci, a proto je "prstenec" polarni zare symetricky centrovan vzhledem k polu. (Jizni polarni zare je na tomto pohledu slabe viditelna, nebot severni pol planety je nyni trochu vice natocen smerem k Zemi.)

Obrazky z HST ukazuji, ze i ze Zeme jsme schopni zaznamenat polarni zari na polech Saturnu, coz bude dulezite k mereni magnetickeho pole Saturnu. To bude soucasti projektu NASA/ESA kosmicke sondy Cassini.

Studium polarni zare na Saturnu bylo zapocato pred nekolika desetiletimi. Jiz v roce 1979 pozorovala sonda Pioneer 11 v daleke ultrafialove oblasti jasne Saturnovy poly. Pocatkem roku 1980 serie spektroskopickych pozorovani druzice IUE (International Ultraviolet Explorer) sporadicky detekovala emisi zon s polarni zari na Saturnu.

Spodni snimek ukazuje pro srovnani planetu Saturn fotografovanou ve viditelne oblasti 1. prosince 1994 pomoci HST. Na rozdil od ultrafialoveho snimku jsou dobre videt atmosfericke pasy a zony. Nizsi oblast mraku neni videt v oblasti UV zareni, protoze slunecni svetlo se odrazi od vyssich casti atmosfery.