Dobré lampy ve Svitavách

Svitavy, město na česko--moravském pomezí, používají velmi dobrá uliční svítidla. Všiml jsem si toho v roce 1997, když jsem tudy projížďěl. S výjimkou ,,parkových svítidel`` bez výložníku (která by ostatně i s dodatečným výložníkem potřebovala menší svítidlo), jsou veškerá svítidla jediného typu, krytá zespodu rovinným sklem.

Pokud by byla i namontovaná všechna tak, aby sklo bylo přesně vodorovně, pak by to znamenalo, že veškeré světlo z nich by mířilo na zem, a ne do ovzduší, kde ničemu dobrému neslouží. Část svítidel ale je namontována poněkud šikmo: u některých je to vinou používání starých stožárů s šikmo vzhůru mířícími výložníky, často je ale montáž zbytečně nepřesná, tj. svítidlo je na výložníku pootočené. I přes to je většina Svitav nejlépe osvětlené sídlo které znám. Letos v létě jsem viděl osvětlovací soustavu v Lillehammeru, která používá svítidla s rovným sklem také hojně, ale přece jenom je jejich podíl zatím ještě menší.

Navštívil jsem svitavský Magistrát, abych se dozvěděl, jak k takovému dobrému stavu došli. Zajímavé je, že jejich hlavním motivem bylo mít svítidla trvanlivá, odolná proti poškození vandaly a proti stárnutí a špinění optických částí. Podstatnou zásluhu na tom, že toho dosáhli, má jejich spolupracovník pan Macek, majitel malé elektrotechnické firmy. Ten totiž ona svítidla skládá ze součástek, poskytovaných různými pobočkami firmy Thorn. Díky tomu se ono svítidlo (typu Streetus) stalo pro město cenově přijatelné: vyjde je na méně než pět tisíc korun. Pořídil jsem přitom sadu snímků, které dále nabízím k prohlédnutí. Jsou to hlavně detailní pohledy na ono svítidlo, položené na dvorku firmy Macek. (Sada by samozřejmě měla být doplněna pohledy večerními a nočními, ukazujícími, jak svítidla slouží svému účelu, ale takové pohledy automatický fotoaparát, který užívám, neumí...)


Pohled na spodní stranu svítidla --- rovinné sklo se prozrazuje obrazem koruny stromu.


Pohled trochu více kolmo --- odraz je slabší a je dobře vidět aluminiová zrcadla uvnitř svítidla.


Svítidlo vrchem nahoru --- kdyby mělo vypouklý spodní kryt, takhle by jistě položit nešlo.


Při výměně výbojky nebo opravě napájení se otevírá jen víko v zadní části svítidla. Sklo, přes které svítí výbojka (ta v zobrazeném svítidle není) ven se přitom nemusí zašpinit. Rozumí se, že víko má dobré těsnění (pro odborníky: tzv. stupeň krytí svítidla je samozřejmě IP 65).


Ještě detailnější pohled na otevřené svítidlo.


Nakonec pohled na řadu lamp na ulici vzhůru k nádraží ve Svitavách. Podobný pohled někdy poskytuje i ulice v jiném městě či na vesnici --- ale jen pokud už všechny vypouklé spodní kryty lamp (zvané odborně refraktory) odnesl čas. Ten pak ale i zakalil dutinu svítidla, takže ze světla, které z výbojky jde nahoru, se jen menšina dostane zase ven směrem dolů. Zato světlo, které vychází dolů rovnou z výbojky, se dostane ven už bez překážek. Účinnost takového starého svítidla proto bývá i lepší než svítidla, které plastový spodní kryt má, a díky tomu, že nesvítí do očí, slouží nakonec lépe. Účinnost zobrazených svítidel, krytých zespodu rovným čirým sklem, je ale podstatně vyšší --- díky optickým prvkům, které zůstávají trvale stejně kvalitní. A přestože z nich vychází více světla, oslňování je ještě menší než u svítidel nekrytých --- to proto, že sklo propustí jen velmi málo světla ve směrech blízkých k vodorovným.

V Brně, 2. října 1998
Jan Hollan, Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně.

Správný HTML 4.0! (Správnost souboru, pokud jde o jazyk HTM, si pokud možno ověřím. Zde k tomu používám příkaz
<a href=
"http://validator.w3.org/check?uri=http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/lighting/examples/svitavy/svitavy.htm" >
--- smysl toho je, aby soubor byl správně zobrazen každým prohlížečem.)