Up: home www of Jan Hollan
Pro izolování se užívají pěnové a vláknité struktury. Mohou to být
- upravené horniny (expandované nebo rozvlákněné),
- petrochemické produkty (ve stavebnictví pěny z různých polymerů,
v oděvnictví vlákna),
- málo či více upravené materiály z živé přírody.
Izolačním prostředím je v nich vzduch. Konstrukční
materiál struktury naopak izolaci zhoršuje, protože jeho tepelná vodivost
je mnohem vyšší než vodivost vzduchu. Je ale nezbytný, protože rozděluje
prostor na mnoho komůrek nebo v něm ponechává jen labyrint skulinek. Tím
brání přenosu tepla prouděním vzduchu a současně i zářivému přenosu na
větší vzdálenost. Na samotném materiálu valně nezáleží, jen ho nesmí být
tak mnoho, aby významně vedl teplo. Všechny struktury jsou pak zhruba
rovnocenné, tj. vrstva tlustá 20 cm má vodivost jen dvě desetiny wattu na
čtvereční metr a kelvin. Stejná vrstva plných cihel vede teplo dvacetkrát
víc, dutých cihel desetkrát a velmi lehkých porézních cihel (plavou na
vodě) čtyřikrát víc.
Ve stavebnictví je volba izolačního materiálu omezená, když má izolace
- nést omítku (pak nemůže jít o materiál sypký nebo neztužený vláknitý)
- tvořit hlavní bariéru proti ohni (pak lze užít jen
horninové izolace bez spalitelných přísad),
- nést značnou tíhu (pak lze užít jen dostatečně pevných pěnových
materiálů),
- fungovat dobře i v prostředí nasyceném vodou (jen pěnové materiály
s malou nasákavostí).
Poslední dva případy většinou splývají, u podzemních izolací a případně
u střech. Pokud se izolace instaluje do vhodně zabezpečených dutin (do
krovů, podlah nebo stěnových konstrukcí), je volba materiálu neomezená.
tj. z rostlin nebo živočichů, se v takovém případě mohou dobře
uplatnit. Sympatická je nízká potřeba neobnovitelných surovin při jejich
výrobě (tedy i nízká potřeba elektřiny a paliv), i když je potřeba říci,
že každý izolační materiál uspoří záhy mnohem více energie, než vyžadovala
jeho výroba. Další přednost je hygienická -- určitě nepoškozují oči a
pokožku a neobsahují nezdravé látky. To je užitečné zejména při
instalování izolace a přispívá to i k dobrému pocitu obyvatel budovy.
Z různých takových téměř přírodních materiálů zaslouží zvláštní pozornost
ovčí vlna. Manipuluje se s ní lépe, než se všemi ostatními vláknitými
materiály -- vlna je přirozeně pružná, po stlačení se opět roztáhne do
volného prostoru a může tak těsně vyplnit i nepravidelné dutiny.
V izolační soustavě s více vrstvami ji lze užít i pro vyrovnávání vlhkosti
v interiéru. Hlavní přednost vlny je ale v tom, že je to jediný materiál,
jehož produkce je příznivá pro přírodu a krajinu, místo aby ji více či
méně zatěžovala. Ještě ostřeji řečeno, produkce vlny je nezbytná, nemá-li
zaniknout kulturní krajina zejména ve svažitých oblastech České republiky.
A jiné využití velkého množství vlny, než výroba stavebních izolací,
prostě neexistuje. Jen s jejich uplatněním lze plně obnovit chov ovcí
v naší krajině. Chov ovcí, pokud se vlna (která se nutně musí stříhat)
pálí nebo kompostuje, je neuspokojivý a těžko udržitelný.
Ovčí rouno ve formě rovnoměrné vrstvy je dokonale vhodné pro izolaci
velkých ploch. Nejde-li rovnou o tlustou vrstvu, použije se potřebný počet
vrstev -- je-li jedna tlustá například čtyři centimetry, lze ke zdi
zvenčí pověsit tři dvojité vrstvy, takže celková tloušťka bude téměř čtvrt
metru. Odstřižky z takové vrstvy nebo rovnou zbytky z její výroby se pak
velmi hodí pro izolování škvír a malých dutin.
Rozumí se, že chladná část izolace musí být od vnitřního prostředí
oddělena vrstvou, podstatně omezující průnik páry. Je-li vlna zvenčí na
zdi, slouží coby tato parozábrana samotná zeď. Jinak musí izolace
obsahovat polyetylénovou fólii, a to už ve vnitřní (teplé) třetině
izolačního souvrství.
Jedinou námitkou proti čisté ovčí vlně je to, že ji mohou postupně sníst
moli. Obranou je pokrytí vláken přírodě blízkou
chemikálií (pyrethroidem), která přebývání molů ve vlně znemožní.
Pyrethroid zůstává trvale na povrchu vláken a neuvolňuje se do prostředí.
Námitka, že vlnu snědí myši, není pravdivá. Vlnou ani žádným jiným
izolačním materiálem se hlodavci nedokáží živit. Naopak ale v kterémkoliv
materiálu (kromě pěnového skla) mohou bydlet. Zabránit tomu lze jen tak,
že se jim znemožní přístup do prostoru vyplněného izolací. To je ostatně
vhodné učinit důkladně, aby se tam nedostaly ani vosy. Na vnější straně
budovy přitom musí být kryt izolace prostupný pro difuzi vodních par.
Vlna je nejméně hořlavá ze všech užívaných organických izolačních látek.
Je-li nutné hořlavost ještě dále snížit, je to možné pokrytím vláken
například fosforečnanem amonným.
Některé organické materiály, pokud jsou vlhké, mohou být napadeny
plísněmi. Stavební izolace (pokud nejsou určeny k izolování i pod vodou)
se ale vlhké stát nesmějí. Počítat s takovou možností je totéž, jako
počítat s mizerným provedením stavebních prací. Pokud ale hrubým
nedopatřením někam do chladné části vlněné izolace přeci jenom proniká
vlhkost z vytápěných vnitřních prostor, má vlna velkou výhodu: až třetina
hmotnosti vláken může být tvořena přijatou vodou, teprve potom začne voda
kondenzovat i na povrchu vláken a zhoršovat izolaci. V tomto smyslu je
ovčí vlna vláknitým materiálem, který je nejodolnější proti stavebním
chybám. Teplá část izolace před parozábranou dokáže z tohoto
důvodu dobře vyrovnávat vlhkost vnitřního vzduchu.
Ovčí vlna není dnes izolačním materiálem levným. Pomoci jejímu rozšíření,
a tím i obnově nejcennějších částí kulturní krajiny, může ale rozhodnutí
každého z nás. Ani oblečení si nekupujeme vždy jen to nejlevnější. Ostatně
vlnu není nutno užívat pro všechny účely -- velké dutiny v roštech na zdi
domu lze například vyplnit velkými bloky polystyrénu, a vlnou jen zbylé
prostory složitého tvaru. V podkroví, které neobsahuje
dostatek cihlových stěn, dokáže vrstva vlny na vnitřní straně izolace
nejlépe obnovit vlhkost vzduchu po vyvětrání.
Bát se použít vlnu, protože to není obvyklé, je omyl. Vlna není
izolačním materiálem novým, ale právě naopak -- ovce jiný nepoužívají a
lidé se na něj spoléhají od té doby, co chovají ovce. I jako stavební
izolace se užívají zvířecí rouna po tisíciletí, alespoň v případě
asijských jurt, izolovaných stejně dobře, jako požaduje nová česká
stavební norma. Je načase, aby se tento izolační materiál, který nám
příroda od nepaměti nabízí, dočkal i u nás plného uplatnění.
S podporou Ústřední výkonné rady Českého svazu ochránců přírody
a ve spolupráci s Textilním zkušebním ústavem projekt Izolace z ovčí
vlny realizuje
Ekologická poradna Veronica, Panská 9, p.p.91, 601 91 Brno.
tel. (5) 42 21 83 51 leden 1998
e-mail: veronica@ecn.cz
Up: home www of Jan Hollan
hollan@ped.muni.cz (english / česky, raději než ,,cesky``)