Halové jevy jsou krásné

V úterý 30. května 2000 táhl nad Brno ze severozápadu stále hustější cirrostratus, tedy mračná přikrývka z ledových krystalků. V nich se sluneční světlo lámalo (nebo se v nich či na nich i odráželo) do různých směrů a na obloze se objevily krásné halové jevy.

Halové jevy se nazývají podle nejběžnějšího nápadného z nich, totiž hala. Halo je prstenec kolem Slunce s poloměrem asi 22 stupňů. Nejsou-li krystalky ledu moc malé, je pěkně barevný, tj. vnitřní okraj má červený a vnější modrý. Alespoň kousky hala bývají běžně vidět i na cirrech, tedy hedvábně vyhlížejících ,,řasovitých`` mracích. Hedvábnost je právě projevem toho, že mraky ve velmi mrazivém vzduchu jsou z krystalků a ne kapiček.

Před sedmou hodinou odpoledne byla tentokrát nejnápadnější vedlejší slunce (parhelia), světlé skvrny přiléhající zvenčí k halu. Halo samotné vidět nebylo, jen jeho malé kousky v těsném okolí parhelií. Parhelia měla většinou velmi sytou červeň na vnitřním a modř na vnějším kraji, ale směrem ven z nich vodorovně vybíhaly bílé ostny (kousky jiného možného halového jevu, totiž horizontální linie přes zdroj světla).

Kromě vedlejších sluncí byl vidět horní tečný oblouk, který se nakonec po osmé hodině stal tím nejsvětlejším jevem. Horní tečný oblouk se zpravidla dotýká shora hala, tentokrát ale halo v jeho okolí vidět nebylo. Z horního tečného oblouku bývá někdy vidět jen krátký vodorovný proužek v jeho centrální části, což je snad vůbec nejčastější barevný halový jev (nebo jsou jím občasná parhelia?). Tentokrát ale byl oblouk dobře patrný jako V s kulatou špičkou, místy dokonce byly vidět náznaky toho, že se na bocích ohýbají nožičky V opět dolů (pak má horní tečný oblouk podobu letícího ptáka).

Největší vzácností byla ale podívaná na cirkumzenitální oblouk, prstenec skutečně kolem zenitu místo kolem slunce. Nešlo o prstenec kompletní (takový snad ani nemůže být), ale o jeho kvadrant nad Sluncem. Zpočátku měl poloměr rovněž asi 22 stupňů, nakonec po osmé hodině asi o trochu víc. V některých minutách byl cirkumzenitální oblouk velmi silný, s krásnými duhovými barvami (tj. kromě červené a modré i se zelenou mezi nimi). Já jsem jej viděl teprve podruhé v životě.

Poslední vzácností byl slaboučký kus velkého hala na pravé straně, ve dvojnásobné úhlové vzdálenosti od Slunce než běžné halo. Překvapilo mne nejen sytými barvami, ale i velkou úhlovou tloušťkou (řekl bych dobré tři stupně). Tak velký jeho kus jsem ještě neviděl.

Od půl osmé byl nad ,,altostrátově`` rozmazaným Sluncem naznačen i široký sloup, a ten zůstal patrný už beze Slunce (to už schovaly husté mraky) ještě ve 20:26 spolu s mnohem výraznějším centrálním U horního tečného oblouku, stále ještě pěkně probarveného. Oblouk se po půl deváté proměnil v bezbarvou skvrnu bez znatelného U-tvaru.

Světelný sloup je jinak asi vůbec nejčastější halový jev, protože je ale bezbarvý, obvykle uniká pozornosti. Vzniká odrazem na vodorovných ledových destičkách, přesněji čelech svislých ledových sloupků, je tedy obdobou světelného pruhu na neklidné vodní hladině.

Vedlejší slunce vznikají zase lomem světla ve svisle orientovaných šestibokých ledových sloupcích, odtud plyne jejich úhlová vzdálenost od Slunce. Je-li Slunce vysoko na nebi, jsou od hala zřetelně odděleny, u zapadajícího Slunce jsou jen jeho zvýrazněnou částí.

Tak pěknou halovou podívanou jsem neviděl už mnoho let. I mí kolegové ji řadili do série neobyčejných úkazů letošního jara: polární záře (6./7. dubna), denní bolidy (6. a 10. května) a teď na závěr halové představení 30. května. Posloupnost je nicméně různorodá, ten nejnápadnější jev který všechny upoutal, totiž vedlejší slunce, je přece jenom mnohem běžnější než jevy předchozí.

O optických jevech v atmosféře se můžete dočíst víc v odkazech z mých stránek, hlavně v tom posledním.

Jeník Hollan, Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně, úterý 30. května 2000