SONDA GALILEO ZKOUMÁ MĚSÍCE EUROPU A IO

SLOŽENÝ SNÍMEK ČÁSTI POVRCHU MĚSÍCE EUROPA

Na tomto snímku je zachycena část povrchu Europy, která ukazuje oblast s pestrým terénem. Obrázky jako mozaika byly pořízeny pomocí Solid State Imaging (CCD) systém sondy Galileo během jejich jedenácti obletů kolem Jupiteru. Sever je nahoře a Slunce svítí z levé strany. Před získáním těchto snímků věk a původ různorodého terénu nebyl znám. Jak je zde vidět rozdílný vzhled terénu je výsledkem jasné ledové kůry, která byla odděleně rozlámána (známo jako "chaotický" terén) a tmavšího materiálu pod ní. Tento terén je typickou oblastí v horní pravé části tohoto obrázku. Pestrý terén reprezentuje nedávnou geologickou aktivitu na Europě. Také na tomto snímku nalezneme rovnou šedou oblast (v nižší části obrázku), která reprezentuje zónu, kde kůra měsíce Europa byla zlomena, oddělena a naplněna materiálem pocházejícím z nitra. Chaotický terén a šedá oblast ukazují, jak tento satelit byl podroben intenzivní geologické deformaci Mozaika je centrována na 2.9 stupně jižní zeměpisné šířky a 234.1 stupně západní délky, velikost oblasti je 261 x 168 km. Nejmenší rozlišitelné útvary na snímku jsou o velikosti kolem 229 metrů. Snímky byly získány 6. listopadu 1997, když byla sonda Galileo přibližně 21700 km vzdálena od měsíce Europa. Tento snímek a další je možno získat na WWW stránce pro sondu Galileo na adrese:http://www.jpl.nasa.gov/galileo.

SNÍMEK EUROPY S VYSOKÝM ROZLIŠENÍM-HŘEBENY, PLANINY A POHOŘÍ

Toto je složený obrázek s vysokým rozlišením pořízený pomocí Solid State Imaging (SSI) systému na sondě Galileo během jedenácti obletů kolem planety Jupiter. Sever na obrázku je nahoře. Slunce svítí z levé strany a ozařuje stovky hřebenů pohoří, které "rozřezávají" terén. Ukazují mnoho epizod při vulkanickém nebo tektonickém působení uvnitř ledu. Na obrázku jsou viditelná četná izolovaná pohoří. Nejvyšší z těchto útvarů jsou umístěny v horním pravém rohu a nižší centrum mozaiky je přibližně vysoké 500 metrů. Nepravidelně utvářeny jsou oblasti, kde ledový povrch je nižší než okolní roviny. (např. vlevo od středu a níže k levému rohu mozaiky) Jsou to oblasti s podobným rysem ledovce, který byl zachycen na dřívějších SSI snímcích Europy. Centrum mozaiky se nachází na 35.4 stupně severní šířky a 86.8 stupně západní délky, velikost oblasti je 66 x 55 km. Nejmenší rozlišitelný útvar na snímku má velikost okolo 68 metrů. Snímky vytvářející mozaiku byly získány 6. listopadu 1997, když sonda Galileo byla přibližně 3250 km od měsíce Europa. Tento snímek a další je možno získat na WWW stránce pro sondu Galileo na adrese:http://www.jpl.nasa.gov/galile.

LEDOVÁ POKRÝVKA NA MĚSÍCI EUROPA V OBLASTI CONAMARA

Zde snímek zachycuje malou oblast tenké rozpraskané ledové kůry v oblasti Conamara na měsíci Europa. Bílá a modrá barva ohraničuje oblasti, které jsou pokryty jemným popraškem ledových částeček vyvržených v daném čase z velkého kráteru Pwyll (o průměru 26 km), který se nachází asi 1000 km na jihu. Několik malých kráterů menších než 500 metrů v průměru je možno vidět v této oblasti. Ty byly pravděpodobně formovaný v tomtéž čase jako se vytvořila zvlněná povrchová oblast, velké impakty, bloky ledu jsou sem "hozeny" při impaktní explozi, když se vytvořil kráter Pwyll. Nezvlněný povrch má červenohnědou barvu, která vystihuje znečištění minerály, které bylo způsobeno vodní parou uvolněnou z oblastí pod ledovou kůrou, když byla narušena. Původní barva ledového povrchu byla pravděpodobně modrá, jak je vidět na velkých oblastech jinde na měsíci Europa. Barvy na tomto snímku jsou zvýrazněny pro lepší viditelnost. Sever je na snímku nahoře a Slunce osvětluje povrch z levé strany. Střed snímku je na 9 stupních zeměpisné šířky a 86.5 stupních jižní zeměpisné délky, je zachycena oblast přibližně 70 x 30 km a jsou zde složeny data získaná ze zařízení Solid State Imaging (CCD) systém sondy Galileo během tří obletů skrze systém měsíců planety Jupiter. Barevná data s nízkým rozlišením ( fialová, zelená a infračervená) byla získána v září 1996. Tato data byla spojena s obrázky středního rozlišení z prosince 1996 ve falešných barvách. Tato všechna data byla spojena s mozaikou o vysokém rozlišení, která byla pořízena v 20. února 1997 s rozlišením 54 metrů na obrazový element. Tento obrázek a další jsou přístupny na adrese WWW stránky: http://www.jpl.nasa.gov/galileo.

MĚSÍC IO V NETRADIČNÍCH POHLEDECH

Dvojice obrázků měsíce Io. Horní snímek zachycuje měsíc Io při zatmění, který byl získán kosmickou sondou Galileo. Tento obrázek koresponduje se spodním, který zachycuje opět měsíc Io osvětlený Sluncem. Bílé čáry ohraničují rovník a zeměpisnou délku 0 stupňů (vlevo) a 180 stupňů (vpravo). Io stále natáčí stejnou polokouli (zeměpisná délka 0 stupňů) k planetě Jupiter, právě tak, jako náš pozemský Měsíc natáčí stejnou tvář k Zemi. Kromě toho měsíc Io není pravidelná koule, je zdeformován podél osy, která radiálně směřuje k Jupiteru (osa "a"). Pevný povrch na měsíci Io se vzdouvá s nejvyšší amplitudou kolem 50 metrů v bodě na ose směřující k Jupiteru a na opačném konci (zeměpisná šířka 0 stupňů a délka 0 stupňů, zeměpisná šířka 0 stupňů a délka 180 stupňů). Ze zákrytových snímků je vidět svědectví o zvýšené vulkanické činnosti (převládající oxid siřičitý) v oblastech odpovídajících osvětlenému povrchu na dolních obrázcích. Tyto oblasti se zvýšenou vulkanickou činností mohou být přímo odrazem vzdouvání nebo mohou být způsobeny změnou teploty v hloubce pod těmito regiony. Sever je na těchto obrázcích nahoře. Rozlišení při zákrytu je 13.2 km (vlevo) a 63 km (vpravo) na obrazový element. Obrázky byly pořízeny 18. září 1997 (vlevo) a 5. října 1997 (vpravo) pomocí aparatury Solid State Imaging systém na sondě Galileo. Obrázky a data ze sondy Galileo jsou přístupny na WWW stránce na adrese: http://www.jpl.nasa.gov/galileo.