Takto tesne nad povrchem Callista, jeste neproletla zadna kosmicka sonda. Callisto je jeden ze ctyr obrovskych Jupiterovych mesicu, ktere objevil italsky astronom Galileo Galilei (po nemz byla tez kosmicka sonda pojmenovana) a obiha z nich na nejvzdalenejsi orbite. Signaly od kosmicke sondy, ktere potvrdili ze prulet byl uspesny, dorazily k Zemi o 46 minut pozdeji.
Data z tohoto pruletu, stejne jako z pruletu nasledujiciho, ktery nastane v cervnu, vedcum pomohou rozresit otazku, zda tento zdanlive neaktivni mesic je tak velmi odlisny od jeho sousedu - tektonickeho Ganymeda, vulkanickeho Io a Europy, ktera na povrchu muze mit ocean pokryty rozpraskanou ledovou krustou.
Callisto je nejvzdalenejsi a jak se zda nejmene aktivni mesic ze ctyr hlavnich Galileovskych satelitu. Mesic, ktery ma prumer 3800 km je druhy nejvetsi v Jupiterove systemu.
Pozoruhodne je stari tohoto telesa. Je to nejstarsi a nejkraterovanejsi teleso, ktere kdy ve slunecni soustave bylo pozorovano." Podle dat z tohoto pruletu se dozvime proc je Callisto tak odlisny od Jupiterovych zivejsich mesicu", rika Galileo Project Scientist Dr. Torrence V. Johnson z NASA, Jet Propulsion Laboratory (JPL), Pasadena, CA.
"Jedny z techto nejzajimavejsich stranek pruletu kolem Callista jsou pozorovani. Ta byla take provedena u jinych teles jako napr. Jupitera a Europy. Jiz jsme byli asi 33700 km u Europy a priblizne 654400 km u Jupitera. Videli jsme jejich neosvetlene strany a ziskali jsme vyborna data z atmosferickych mereni a auroralnich prohlidek," rika Johnson.
Vedecke pristroje na palube kosmicke sondy byly preprogramovany tak, aby porizovaly mereni povrchu Callista, ze kterych by bylo mozne urcit jeho slozeni a historii, ziskat znamky aktivity, jako napr. tektonicke a najit projevy pripadneho magnetickeho pole, ktere mesic vytvari.
Zatimco nektere z dat jsme na Zemi prijali okamzite, vetsina z nich, vcetne vsech snimku, je zaznamenana na palubnim rekorderu a ceka na prehrani a vyslani k Zemi, ktere probehne v nekolika dalsich tydnech.
Podobne jako Jupiteruv nejvetsi mesic Ganymed, pravdepodobne i Callisto ma horninate jadro obklopene ledem. Na rozdil od ostatnich velkych Jupiterovych mesicu je povrch Callista zcela pokryt brazdami a kratery, ktere na nem zanechaly stovky a tisice dopadu meteoritu. I kdyz presny pocet krateru, ktere vznikly dopadem neni znam, vedci odhaduji, ze nahromadeni takoveho mnozstvi krateru vyzadovalo nekolik miliard roku a domnivaji se, ze nejmene tak dlouho byl mesic neaktivni.
Prulet kolem Callista je vyznacnym meznikem v tom, ze se zacala pouzivat nova telekomunikacni technologie, vytvorena s cilem ziskani maximalniho mnozstvi dat, ktere od Galilea prijimame. System obrovskych anten NASA, ktere poslouchaji signaly od kosmickych robotu leticich vesmirem byl v tomto tydnu zdokonalen tak, ze byla uvedena do provozu nova linka mezi telekomunikacnimi stanicemi Deep Space Network v Kalifornii, Australii a antenou Parkes radio antenou v Australii.
Interkontinentalni propojeni ci vytvoreni jakehosi pole anten z gigantickych anten bylo vyvinuto proto, aby se z Galilea dostalo maximalni mnozstvi dat, i kdyz ne takove, jake bylo puvodne planovano pri pouziti vysokorychlostni a vysokovykonne telekomunikacni anteny na palube sondy (tato antena se pred ctyrmi lety neuspesne otevrela).
Kdyz Galileo proletal v blizkosti Callista a vysilal k Zemi data, byl tento souborny antenni system nepretrzite po nekolik hodin a dni zameren k prijimani slabeho signalu od sondy. Prulet kolem Callista se uskutecnil v dobe, kdy se Galileo nachazel v jednom z jeho nejvzdalenejsich bodu od Zeme, coz cinilo prijem nepatrneho signalu jeste obtiznejsi. Technika vytvoreni antenniho pole umoznila zaznamenat vice signalu a tim i vetsi mnozstvi dat. Antenni pole bude pouzivano denne i pres vetsinu zbyvajiciho casu mise.
Uvedeni techniky antenniho pole DSN do rutinniho pouzivani predstavuje posledni fazi inzenyrskych reseni, ktere maji umoznit Galileo Project tymu provadet misi i bez ztracene hlavni telekomunikacni anteny satelitu.
"Nas software v palubnich pocitacich sondy a vylepseni prijimaci schopnosti pozemskych stanic metodou zretezeni do pole je poleva na moucniku," rika Galileo Mission Director Neal Ausman z JPL. "Nove pole je pro ziskavani vedeckych dat od obezne drahy kolem Jupitera smerem k Zemi kritickym clankem."
Vytvoreni antenniho pole, spolu s ostatnimi vylepsenimi na komunikacni lince vesmir - Zeme, zvysilo mnozstvi surovych dat prijimanych od sondy 10x, oproti tomu, jak by bylo bez techto technik mozne. Uvazime-li dohromady vsechny tyto vylepseni, da se predpokladat, ze sonda vykona 70 % svych puvodnich zameru.
Softwarove zmeny na sonde nyni zajistuji, ze kazdy bit a inzenyrska telemetrie od sondy prinasi nejvetsi mozne mnozstvi informace. Takze jestlize mnozstvi dat prijimanych od sondy Galileo je pomerne male, vsechna maji vysokou hodnotu.
Pokud by na Galileu pracovala antena s vysokym ziskem, bylo by mozne prenaset od Jupiteru data v realne case rychlosti 134 kilobitu/s. Jestlize by nebyly provedeny vylepseni na pozemskem antennim systemu Deep Space Network, dostavali bychom pres malou antenu o nizkem vykonu na sonde data rychlosti 10 bitu/s. Tyto vylepseni, vcetne zmen na sonde zvysily dale kapacitu prenosove linky na efektivni rychlost 1000 bitu/s.
"Podle toho, jak se Zeme relativne nataci vuci pozici Galilea na obloze, predavaji si anteny prijem ze sondy ve 12-hod periode,." rika Leslie J. Deutsch z JPL, jeden z hlavnich inovatoru, ktery stoji za resenim komunikacniho problemu s Galileem. Pole elektronicky spojuje komplex 73-m parabolicke anteny Deep Space Network v Goldstone (stat CA) se stejnou antenou v Australii a take se dvema 36-m antenami v Canberre. Kalifornska a Australska antena s Galileem komunikuji soubezne. Parkes radio telescope je s Canberrou propojen sest hodin denne.
"Kazdy den dve hodiny miri jako jedna jednotka vsech pet anten ke Galileu a prijimaji data," rika Deutsch. Novy hardware, software a operace, ktere umoznily vytvorit antenni pole predstavuji hlavni zdokonaleni svetoveho kosmickeho telekomunikacniho systemu i pro dalsi mise, rika Paul Westmoreland, reditel telecommunications and mission operations z JPL. System zdokonaleni stal $30.5 milionu.
"Pouzite metody a vetsina vybaveni bude obzvlaste uzitecna pro novou eru nasich rychlejsich, lepsich a levnejsich interplanetarnich misi," rika Westmoreland. "Otevrela se tim cesta k vyvoji sond levnejsich, vyuzivajicich mensi palubni anteny a vysilace."
V budoucnu, po misi Galileo, mohou byt do programu vystavby antenniho pole vcleneny dalsi anteny, ktere umozni komunikaci se sondou a vedecke radiove experimenty. Mezi nimi je i dvacetsedm 26-m anten, ktere tvori radioteleskop Very Large Array v Socorro, NM a 67-m radioteleskop v Usuda, Japonsko.
Nova moznost vytvoreni antenniho pole vytvorena v nouzi pro zmirneni ztraty hlavni anteny na Galileu bude vyuzita i v budoucnu. System se bude v takove konfiguraci pouzivat stale, rika Joseph I. Statman, specialista na telekomunikaci z JPL, ktery sestrojil system.
"Galileu budeme pripisovat okamzik, kdy se objevil obrovsky tlak na vytvoreni antenniho pole," rika Statman. "Je to poprve, kdy antenni pole den za dnem sleduje komunikaci se sondou. Deep Space Network je nyni antenni pole v Goldstone, jako cast jeho standardni konfigurace."
Nekolik 36-m anten v Goldstone bylo vybaveno zarizenim, ktere umoznuje, aby system pracoval dohromady jako pole, rika Statman. "Je to vlna budoucnosti, protoze jiz neni potrebne stavet dalsi 70-m anteny systemu Deep Space Network; do site budou pridany jen 34-m anteny. Jestlize kosmicke sondy budoucnosti budou vybaveny malymi vysilaci a antenami budou vyzadovat vyssi rychlost vycitani dat, budeme mit antenni pole, ktere nam to umozni."
Spravcem projektu Galileo je JPL, ktere jej ridi pro NASA Office of Space Science, Washington, DC.