SONDA GALILEO PROLETLA TESNE KOLEM NEJVETSIHO JUPITEROVA MESICE



Douglas Isbell, Headquarters, Washington, DC
Mary Beth Murrill, Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, CA


27. cervna 1996 v 2:29 a.m. vychodoamerickeho letniho casu proletla kosmicka sonda Galileo kolem nejvetsiho Jupiterova mesice, Ganymeda.

Deset vedeckych pristroju, umistenych na sonde, provadelo ze vzdalenosti 867 km nad povrchem Ganymeda nejdetailnejsi snimkovani a porizovani dat jeho ledove struktury. Sonda Galileo proletla 70 krat tesneji nez Voyager 2 a 133 krat tesneji nez Voyager 1. Radove v hodinach a mesicich po pruletu budou k Zemi odvysilany snimky a ostatni data, ktere pristroje sondy nashromazdily.

Jiz behem faze priblizovani, 23. cervna zacaly detektory castic a magnetickeho pole provadet temer nepretrzita mereni. Kratce pote, zacalo periodicke pozorovani optickymi pristroji, vcetne prvniho kola snimkovani (coz je jine snimkovani nez inzenyrske snimky pro navigacni ucely).

Bude-li prulet kolem Ganymeda a nasledne odvysilani prvnich vedeckych dat k Zemi probihat podle planu, budou vybrane snimky ze sondy predstaveny v televizni konferenci z Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, CA, predbezne planovane na 10. cervence.

Ganymed o prumeru 5230 km je nejvetsim mesicem ve slunecni soustave - je vetsi nez Merkur, jeho prumer odpovida asi trem ctvrtinam velikosti Marsu. Jeho povrch je pokryt ruznymi geologickymi utvary znamymi ze Zeme, vcetne krateru a pavi, udoli a pohori. Vedci se domnivaji, ze objem mesice tvori asi z poloviny led a druha polovina horniny. Cisti jeho povrchu jsou relativne jasne, patrne pokryte cistym ledem, zatimco jine oblasti jsou pokryty tmavsim "spinavym" ledem. Tmavsi casti se zdaji byt dosti stare a vysoce kraterovane, zatimco svetlejsi oblasti vykazuji znamky tektonicke aktivity, ktera ledovou krustu mohla prolomit. Podle pozemskych pozorovani byla na povrchu Ganymeda objevena tenka vrstava ozonu.

Galileo poskytne snimky z vysokym rozlisenim, ktere budou obsahovat utvary o velikosti asi 10m. Pristroje na palube sondy zkoumaly chemicke slozeni povrchu mesice a hledaly znamky atmosfery. Mereni bylo provadeno za ucelem popsani gravitacniho pole mesice a k urceni toho, zda ma magneticke pole.

Den pred pruletem kolem Ganymeda sonda zkoumala auroralni aktivitu Jupiterovy nocni strany a provadela pozorovani ostatnich Jovianskych mesicu: Io, Europy a Callista. Dalsim cilem studia byl horky prstenec nabitych castic, ktere letaji kolem Jupitera az do vzdalenosti mesice Io.

Priblizenim se mesici Ganymed zacne rovnomerny proud dat, hrnouci se k Zemi z pristroju Galilea po cele dva roky, az do prosince 1997. Pocinajic cervencem budeme od sondy prijimat asi dva az tri snimky denne.

Po zbytek mise sonda Galileo 11 krat obleti Jupiter a nekolikanasobne proletne kolem Ganymeda, Europy a Callista, pricemz bude mnohokrat studovat i vzdalenejsi mesic Io. Planovano je take studium Jupitera samotneho a temer nepretrzite studium obrovskych radiacnich a magnetickych poli Jupitera.

Pata planeta od Slunce je znama zejmena svou pasovitou strukturou v jeho horni atmosfere a po stoleti trvajicim utvarem Velkou rudou skvrnou (utvar podobny hurikanove bouri, ktery dosahuje trojnasobek velikosti Zeme). Planeta Jupiter vytvari nejvetsi a nejsilnejsi magneticke pole a vyzaruje vice tepla z vnitrnich zroju nez prijme od Slunce.

Podle jeho obrovske velikosti a mnoha prirozenych satelitu je Jupiter casto popisovan jako miniaturni slunecni soustava. Jupiter ma 318 krat vetsi hmotnost a 1400 vetsi objem nez Zeme. Hustotu ma pouze 1/4, nebot je tvoren zejmena vodikem a heliem. Kolem planety obiha nejmene 16 mesicu (a Galileo - je prvni umela druzice).

2.5 tunovy Galileo byl vypusten z raketoplanu Atlantis 18. rijna 1989. Vedecke pristroje, tvorici uzitecneho zatizeni, jsou na teto sonde v nejvetsim objemu, jake kdy byly vyslany k jine planete.

Komunikace s Galilem je vedena pres NASA Deep Space Network, anteny umistene v Kalifornii, Spanelsku a Australii. Novy, specialne vyvinuty software v palubnim pocitaci a zlepseny hardware pro prijem signalu v siti DSN na Zemi zajisti, ze sonda provede minimalne 70 % svych puvodnich cilu i pres to, ze nepracuje hlavni antena, ktera se v dubnu 1991 plne nerozevrela a komunikace probiha pouze pres malou antenu.