Dolores Beasley, NASA HQ
Steve Roy, Marschall Space Flight Center, Huntsville
Megan Watzke, Chandra X-ray Observatory Center, CFA,
Cambridge
SAN DIEGO -- Vědci odhalili žhavou bublinu horkého plynu a
v něm nečekaně jasnou centrální hvězdu v rtg oboru. Planetární mlhovina je
známa jako "Kočičí oko" a snímek byl získán pomocí observatoře
Chandra. Výsledky naznačují cestu jakou se
asi bude ubírat naše Slunce na konci svého života.
Vědci se domnívají, že jsou zde svědky vyvržení materiálu z
hvězdy, která je v posledním stádiu života jako normální hvězda. Materiál,
který je vypuzen hvězdou, letí rychlostí větší než 4 milióny kilometrů za
hodinu a hvězda sama se začne hroutit a za několik miliónů let se stane bílým trpaslíkem.
Rtg data z mlhoviny "Kočičí oko", s katalogovým označením NGC 6543,
zřetelně ukazují jasnou centrální hvězdu obklopenou mrakem plynu o teplotě
několik miliónů stupňů. Srovnáním dat z observatoře Chandra a dat o témže
objektu z HST, jsou vědci schopni vidět žhavější oblasti, které emitují záření
v rtg a porovnat to s "chladnějšími" daty, které může detekovat HST v
optickém oboru.
"Navzdory souhrnu optických údajů o mlhovině, rtg
emise jasně ukazuje horký plyn v centrální bublině, která řídí expanzi optické
mlhoviny," řekla You-Hua Chu z University of Illinois, autorka článku o
této mlhovině do Astrophysical Journal. "Chandra data budou pomáhat k
zlepšení náhledu na hvězdy podobné našemu Slunci, které vyprodukují planetární
mlhovinu a jakmile zestárnou tak se z nich stane bílý trpaslík."
Astronomové pomocí observatoře Chandra změřili teplotu
centrální části bubliny v rtg oboru a jejich měření představuje novou hádanku.
Tento plyn je zajisté velmi horký, když emituje záření v rtg oboru, je však
chladnější než vědci očekávali z hvězdného větru, který má rychlost kolem 4
miliónů kilometrů za hodinu.
Z počátku se výzkumníci domnívali, že "chladič"
je krajní skořápka, která se smíchala s energetickým materiálem, který uzavírá
centrální hvězdu a vytváří tuto "vlažnou" oblast. Nicméně tato teorie
podle všeho není vhodná pro NGC 6543. Chu a její kolegové zjistili, že chemická
abundance v horkém plynu byla jako ve větru z hvězdy a je odlišná od
"chladiče" vnějšího materiálu. Tyto výsledky indikují, že míchání se
neprovádí a ochlazování mezi vnitřními a vnějšími slupkami materiálu se děje
nějakým jiným postupem.
Intenzita rtg záření z centrální hvězdy byla nečekaná.
Hvězda sama na svém povrchu má teplotu kolem 60000 stupňů, kdežto rtg záření
indikuje teplotu několik miliónů stupňů. "Může to být způsobeno rázovými
vlnami v samotném hvězdném větru," řekl Martin Gurrero z University of
Illinois, který se zabývá centrální hvězdou. "Je to poprvé, kdy pozorujeme
takovou rtg emisi z oblasti centrální hvězdy planetární mlhoviny."
Planetární mlhovina (nazývá se tak podle toho, neboť pohled
na tyto objekty při jejich objevu malými dalekohledy astronomům připomínal obdobu
planet) se vytváří před smrtí rudého obra, kdy hvězda odhodí vnější obálku,
horké jádro se začne hroutit a postupně se stává bílým trpaslíkem. Rychlý vítr
proudí z horkého jádra do vnějších oblastí a vytváří ve vyhozené obálce
zajímavou vláknitou strukturu, která se dá pozorovat optickými dalekohledy.
S pomocí observatoře Chandra je teď možné se podívat i na
horkou bublinu uvnitř mlhoviny a studovat tuto mlhovinu detailně. Mlhovina
"Kočičí oko", která je 3000 světelných let vzdálena od Země, se
vytvořila asi před tisíci roky. NGC 6543 byla pozorována pomocí Advanced CCD
Imaging Spectrometer (ACIS) 10.-11. května 1999. ACIS rtg kamera byla vyvinuta
pro NASA na Pennsylvania State University a MIT. Složený barevný snímek z
optických a rtg snímků vytvořil Zoltan G. Levay (Space Telescope Science
Institute).
(podle CXCPR 01-01 z 8.1.2001 připravil PH)