CHANDRA OBJEVILA RTG ZÁBLESK V "KOČIČÍM OKU"

Dolores Beasley, NASA HQ

Steve Roy, Marschall Space Flight Center, Huntsville

Megan Watzke, Chandra X-ray Observatory Center, CFA, Cambridge

 


SAN DIEGO -- Vědci odhalili žhavou bublinu horkého plynu a v něm nečekaně jasnou centrální hvězdu v rtg oboru. Planetární mlhovina je známa jako "Kočičí oko" a snímek byl získán pomocí observatoře Chandra. Výsledky naznačují cestu jakou se asi bude ubírat naše Slunce na konci svého života.

Vědci se domnívají, že jsou zde svědky vyvržení materiálu z hvězdy, která je v posledním stádiu života jako normální hvězda. Materiál, který je vypuzen hvězdou, letí rychlostí větší než 4 milióny kilometrů za hodinu a hvězda sama se začne hroutit a za několik miliónů let se stane bílým trpaslíkem. Rtg data z mlhoviny "Kočičí oko", s katalogovým označením NGC 6543, zřetelně ukazují jasnou centrální hvězdu obklopenou mrakem plynu o teplotě několik miliónů stupňů. Srovnáním dat z observatoře Chandra a dat o témže objektu z HST, jsou vědci schopni vidět žhavější oblasti, které emitují záření v rtg a porovnat to s "chladnějšími" daty, které může detekovat HST v optickém oboru.

"Navzdory souhrnu optických údajů o mlhovině, rtg emise jasně ukazuje horký plyn v centrální bublině, která řídí expanzi optické mlhoviny," řekla You-Hua Chu z University of Illinois, autorka článku o této mlhovině do Astrophysical Journal. "Chandra data budou pomáhat k zlepšení náhledu na hvězdy podobné našemu Slunci, které vyprodukují planetární mlhovinu a jakmile zestárnou tak se z nich stane bílý trpaslík."

Astronomové pomocí observatoře Chandra změřili teplotu centrální části bubliny v rtg oboru a jejich měření představuje novou hádanku. Tento plyn je zajisté velmi horký, když emituje záření v rtg oboru, je však chladnější než vědci očekávali z hvězdného větru, který má rychlost kolem 4 miliónů kilometrů za hodinu.

Z počátku se výzkumníci domnívali, že "chladič" je krajní skořápka, která se smíchala s energetickým materiálem, který uzavírá centrální hvězdu a vytváří tuto "vlažnou" oblast. Nicméně tato teorie podle všeho není vhodná pro NGC 6543. Chu a její kolegové zjistili, že chemická abundance v horkém plynu byla jako ve větru z hvězdy a je odlišná od "chladiče" vnějšího materiálu. Tyto výsledky indikují, že míchání se neprovádí a ochlazování mezi vnitřními a vnějšími slupkami materiálu se děje nějakým jiným postupem.

Intenzita rtg záření z centrální hvězdy byla nečekaná. Hvězda sama na svém povrchu má teplotu kolem 60000 stupňů, kdežto rtg záření indikuje teplotu několik miliónů stupňů. "Může to být způsobeno rázovými vlnami v samotném hvězdném větru," řekl Martin Gurrero z University of Illinois, který se zabývá centrální hvězdou. "Je to poprvé, kdy pozorujeme takovou rtg emisi z oblasti centrální hvězdy planetární mlhoviny."

Planetární mlhovina (nazývá se tak podle toho, neboť pohled na tyto objekty při jejich objevu malými dalekohledy astronomům připomínal obdobu planet) se vytváří před smrtí rudého obra, kdy hvězda odhodí vnější obálku, horké jádro se začne hroutit a postupně se stává bílým trpaslíkem. Rychlý vítr proudí z horkého jádra do vnějších oblastí a vytváří ve vyhozené obálce zajímavou vláknitou strukturu, která se dá pozorovat optickými dalekohledy.

S pomocí observatoře Chandra je teď možné se podívat i na horkou bublinu uvnitř mlhoviny a studovat tuto mlhovinu detailně. Mlhovina "Kočičí oko", která je 3000 světelných let vzdálena od Země, se vytvořila asi před tisíci roky. NGC 6543 byla pozorována pomocí Advanced CCD Imaging Spectrometer (ACIS) 10.-11. května 1999. ACIS rtg kamera byla vyvinuta pro NASA na Pennsylvania State University a MIT. Složený barevný snímek z optických a rtg snímků vytvořil Zoltan G. Levay (Space Telescope Science Institute).


(podle CXCPR 01-01 z 8.1.2001 připravil PH)