Vítejte na stránkách pardubické skupiny pozorovatelů meteorů

Pardubická hvězdárna, která se bohužel nachází jen několik kilometrů jižně od centra města, má ve své náplni především popularizaci astronomie, a to formou přednášek pro veřejnost, pozorování zajímavých nebeských úkazů či objektů a vedení astronomických kroužků a táborů. Málokdo ale ví, že činnost pardubické hvězdárny se ubírá i odborným směrem, a to hned v několika oborech.

Zatím bohužel stále nezrealizovaná myšlenka sledovat zákryty hvězd a těles sluneční soustavy Měsícem se snad brzy naplní. Nicméně právě špatné pozorovací podmínky ve městě činnost hvězdárny po odborné stránce nasměrovaly k problematice světelného znečištění. Díky úsilí několika členů Astronomické společnosti Pardubice, Pavla Suchana z České astronomické společnosti a samozřejmě Václava Knolla z pardubické hvězdárny mohl Pavel Fabuš odevzat velmi kvalitní středoškolskou odbornou činnost na toto téma a otevřít tak dveře do nové problematiky astronomie. Veliké úsilí však práci věnoval sám autor - Pavel Fabuš. V současnosti na něj nezávisle navazuje Marek Bálský svou diplomovou prací.

Snad nejúžasnější, avšak finančně i časově nejnáročnější jsou expedice SAROS, které jsou cílené ku pozorování úplných zatmění Slunce. Do roku 2006 se podařily zorganizovat a zrealizovat 4 expedice - do Thajska, Venezuely, Maďarska a do Turecka. Při té příležitosti vedoucí hvězdárny Václav Knoll a velmi aktivní amatérský pozorovatel Martin Lehký spolu vydali odbornou publikaci pro pozorování a fotografování jevu. Publikace byla vytvořená speciálně pro úplné zatmění Slunce 11. srpna 1999, které bylo pozorovatelné ze střední Evropy ve skoro úplné fázi.

Další odbornou prací, která pohasla v důsledku mnohem více přínosných výsledků družice SOHO, bylo sledování sluneční fotosféry. Tím se tak navazovalo na původní historickou tradici, neboť patron pardubické observatoře baron Artur Kraus se tomuto odvětví věnoval již na přelomu 19. a 20. století. Do roku 2002 hvězdárna svá pozorování posílala na Hvězdárnu ve Valašském Meziříčí, kde se pozorování dále zpracovávala.

V roce 2004 se pardubická hvězdárna aktivně zapojila do mezinárodního projektu Venus Transit 2004, jehož úkolem bylo nahromadit co nejvíce měření týkajících se přechodu Venuše přes sluneční kotouč. Výsledkem toho bylo změření vzdálenosti Venuše i Slunce od Země a velikosti astronomické jednotky (AU) s nevídanou přesností. Jen v Evropě se do projektu zapojilo 2 427 hvězdáren či samostatných pozorovatelů. Observatoř ESO proto připravuje stejný projekt na rok 2012. Z tohoto projektu také pochází velmi podařený foto-snímek od Pavla Štyse.

Předposlední dvě odborné aktivity byly směřovány k pozorování fyzických proměnných hvězd, které byly v dosahu menších přístrojů již ve městě. Tomu se výhradně věnoval Petr Horálek, který však pod vlivem čím dál většího zájmu o výzkum meziplanetární hmoty plynule přešel k vizuálnímu pozorování komet.

Co ovšem vždy bylo lákadlem pro každého z nás, tak si jen lehnout do trávy a při tom pozorovat. Spojit tak příjemnou podívanou s užitečným - kupříkladu zaučovat astronomii mladé talety z astronomických kroužků a táborů. Ano - je řeč o pozorování meteorů. Tato tradice vznikla již na konci minulého století, kdy se na táborových základnách každy rok našla hrstka lidí z řad mládeže i praktikantů a vedoucích, kteří si jako noční program zamanuli pozorování a počítání meteorů, zejména z roje Perseid. Náplň táborů se postupně měnila, avšak snaha (především u Vaška Knolla) o zachování tradice a pořádání každoročního "astronomického soustředění" v letních měsících se vyplatila. Pravda, soustředění to rozhodně nejsou a samotná pozorování jsou spíše potěšením, nežli snahou o získání odborných výsledků. Přesto se při nejedné akci podařilo získat od nejednoho člověka poměrně kvalitní pozorovací záznam (většinou fotografický), který by byl hoden ke zveřejnění, či dokonce k zaslání do databáze IMO (International Meteor Organisation - Mezinárodní organizace pro pozorování meteorů).

A tak Vám nabízíme náhled na plodnou spolupráci mezi Astronomickou společností Pardubice a Hvězdárnou b. A. Krause v Pardubicích v jiném, nežli populárním kabátě. Jde o záznamy z pozorování meteorických rojů, které jako jedny z mála ještě dnes mají obrovskou cenu i od amatérského pozorovatele.