KOSMICKÝ TELESKOP UKAZUJE, ŽE NAŠE GALAXIE SE V BUDOUCNU SRAZÍ S GALAXIÍ V ANDROMEDĚ
Kosmický teleskop NASA ukazuje, že naši Galaxii čeká čelní srážka s galaxií v Andromedě. Astronomové z NASA oznámili, že nyní mohou s jistotou předpovědět významnou událost, která ovlivní naši Galaxii, Slunce i sluneční soustavu - dojde k velké katastrofické kolizi naší Galaxie se sousední galaxií v Andromedě. Toto významné setkání galaxií se má podle předpovědi odehrát za čtyři miliardy let. Je pravděpodobné, že Slunce změní polohu a bude se nacházet v nové oblasti naší Galaxie, ale naše Země a sluneční soustava budou pravděpodobně zničeny.
„Naše pozorování jsou statisticky v souladu s čelní srážkou mezi galaxií v Andromedě a naší Galaxií“, řekl van der Marel Roeland ze Space Telescope Science Institute (STScI) v Baltimore.
K tomuto jsme dospěli pečlivým měřením pohybu galaxie v Andromedě, známé jako galaxie M31, která byla snímkována NASA HST. Galaxie se nyní nachází od nás 2 a půl milionu světelných let, ale k naší Galaxii se neúprosně přibližuje díky vzájemné gravitaci a neviditelné temné hmotě, která nás obklopuje.
„Téměř po celém století spekulací o budoucím osudu galaxie v Andromedě a naší Galaxie, máme nyní jasnou představu o tom, jak se události budou v příštích miliardách let vyvíjet“, řekl Tony Sangmo Sohn z STScI. Počítačové simulace odvozené z HST dat ukazují, že za další 2 miliardy let po srážce se obě galaxie zcela sloučí a gravitace je přetvoří v jednu samostatnou eliptickou galaxii, jež můžeme běžně pozorovat v lokálním vesmíru.
Přestože galaxie budou vzájemně prostupovat, hvězdy uvnitř každé galaxie jsou tak daleko od sebe, že vzájemně kolidovat nebudou. Nicméně hvězdy změní polohu do různých oběžných drah nového galaktického centra. Simulace ukazují, že naše sluneční soustava bude zřejmě odsunuta mnohem dále od galaktického jádra, než je dnes.
Aby byla situace ještě komplikovanější, do srážky se zapojí ještě malý společník M 31, galaxie v trojúhelníku M 33. I ta by se později měla spojit s galaktickým párem. Existuje ale malá pravděpodobnost, že by se M 33 s naší Galaxií srazila jako první.
Vesmír se rozpíná a zrychluje a vzájemné srážky mezi galaxiemi, které se nachází blízko sebe, stále nastávají, protože jsou gravitačně vázány temnou hmotou, která je obklopuje. Hluboké pohledy HST do vesmíru ukazují, že těsná přiblížení mezi galaxiemi byla častější v minulosti, kdy byl vesmír menší. Před sto lety si astronomové ještě neuvědomovali, že M 31 je samostatnou galaxií daleko za hranicí naší Galaxie. Teprve až Edwin Hubble změřil tuto ohromnou vzdálenost pomocí proměnné hvězdy, která sloužila jako „milník“.
Edwin Hubble potom zjistil, že vesmír expanduje, protože galaxie se od nás vzdalují, ale v tu dobu již bylo známo, že M 31 se k nám přibližuje rychlostí asi 250 000 km/hod. Touto rychlostí bychom urazili ze Země na Měsíc za hodinu. Měření bylo provedeno pomocí Dopplerova jevu, jehož principem je změna frekvence a vlnové délky vln, které produkuje pohybující se objekt ve vztahu k pozorovateli. Tímto způsobem bylo možné s pomocí světla hvězd v galaxii M 31 v Andromedě změřit její pohyb směrem k nám.
Dříve nebylo jasné, zdali setkání naší Galaxie a M 31 proběhne jen jako těsný průlet, nebo přímý střet, nebo zda se úplně minou. Záleželo to na tangenciálním pohybu M 31. Ten astronomové u M 31 až dosud nebyli schopni změřit, přestože pokusy o jeho měření probíhaly více než sto let. Mimořádně přesná měření provedl tým HST pod vedením van der Marela až nyní. Přesné změření bočního pohybu M 31 odstranilo veškeré pochybnosti a potvrdilo, že naše Galaxie je předurčena k tomu, aby splynula s M 31.
„Pozorování bylo provedeno tak, že jsme opakovaně sledovali vybrané oblasti galaxie po dobu pěti až sedmi let“, řekl Jay Anderson z STScI. „ V rámci simulací vychází jako nejhorší scénář ten, že M 31 narazí do naší Galaxie čelně a hvězdy se rozptýlí do různých oběžných drah“, říká členka týmu Gurtina Besla z Kolumbijské univerzity v New Yorku. „Hvězdné populace obou galaxií budou stlačeny a naše Galaxie ztratí svůj zploštělý tvar disku, kde se většina hvězd nachází na kruhových drahách. Jádra galaxií se sloučí, hvězdy se usadí na náhodných dráhách a vytvoří se eliptický tvar galaxie“.
Servisní mise raketoplánu ke kosmickému dalekohledu HST systém dalekohledu zmodernizovaly a instalovaly dosud nejcitlivější kamery, které astronomům umožnily velmi dlouhé expozice a získat toto klíčové měření pohybu M 31. Pozorování HST a výsledky jsou společně uvedeny ve třech dokumentech, které se objeví v nadcházejícím vydání časopisu Astrophysical journal.
Vědecký tým, který vedl výzkum pracoval pod vedením Principal Investigator RP van der Marel (Space Telescope Science Institute [STScI], Baltimore, Md), a jeho členové jsou dále ST Sohn a J. Anderson (STScI), G. Besla (Columbia University, New York, NY), M. Fardal (University of Massachusetts, Amherst, Massachusetts), RL Beaton (University of Virginia, Charlottesville, Virginia), Thomas M. Brown (STScI), P. Guhathakurta (UČO / Lick Observatory a University of California, Santa Cruz, Kalifornie) a TJ Cox (Carnegie Hvězdárny, Pasadena, Calif).
(podle STScI-2012-20 z 31. 5. 2012 přeložili DH a GK)
Webcast
