Vstup pro editory:
Vstup pro členy EAI
EAI E-MAIL VIDEOGALERIE ASTRO-FOTOGALERIE FOTOGALERIE PŘEDPLATNÉ KONTAKTY
Sdružení astronomů amaterů a profesionalů, kteří mají zájem o novinky v astronomii.(více...)

Expresní astronomické informace

Vyhledávání:

13.12.2017, 15:42 CET
Juliánské datum: 2458101.11
Brno - soumrak (9° ↓): 15h 55m UT
Brno - svítání (9° ↓): 5h 40m UT
Max.délka pozorování: 13.8 hod.
Novinky z astronomie
Dalekohled HST
Novinky z kosmonautiky
Komety a asteroidy
Stelární astronomie
X-ray astronomie

Východy a západy pro Brno v UT

(↑ 01:23) Měsíc (↓ 12:49)

Stáří (dny): 25.1

(↑ 06:45) Slunce (↓ 14:51)

Foto: SOHO

  Webcam

CHMI aktuální počasí:
Mt Pa#2 ** Hradec Králové


ARCHÍV ČLÁNKŮ
(do r. 2003)

Hlavní stránka Astronomie X-ray Astronomie Kosmonautika Komety, asteroidy Dalekohled HST Sonda Galileo Sonda NEAR
POZOROVÁNÍ
CCD pozorování, Brno CCD DATEL Monte Pa #2 - info Hradec Králové - Martin Lehký Astro technika
Doporučujeme

Nejbližší zatmění Slunce a Měsíce
Astrofoto archiv - Halleyova kometa 1985/1986 Kometa Hale-Bopp Kometa Ikeya-Zhang
Zajímavé linky Eva Neureiterová
Komety,Meteory a další ČAS

TAJEMNÝ DUCH V KARPATECH ANEB KRUH SE UZAVÍRÁ

Petr Horálek, Pardubice

Postupka zatmění. Foto: Petr Horálek.Je to již několik týdnů od doby, kdy Měsíc doslova zkrvavěl v zemském stínu na letní červnové obloze. Kdo o ten zážitek 15. června nepřišel, toho to přinejmenším zahřálo na srdci, neboť šlo o jedno z nejdelších i nejzajímavějších měsíčních zatmění v tomto desetiletí, dost možná i za posledních 20 let. Zatímco jeho spektakulární průběh můžete stále obdivovat v naší fotogalerii, já ještě živě vzpomínám. Říká se, že lidská dramata jsou pořád v kurzu, a tak bych vám rád převyprávěl můj poněkud osobnější příběh.

Prolog: Už je to let, co jsem se nadchl pro něco natolik, že ani Godzilla kráčející po zablokovaných silnicích by mi nezabránila se naplno odhodlat k boji a naplnit své tužby do maxima. Právě takovou událostí bylo letošní červnové úplné zatmění Měsíce, o kterém každý, kdo mě zná, řekne, že to bylo to Petrovo každodenní konverzační téma k nevydržení. Už je to tak – zatímco jiné takový úkaz nechá úplně chladným a maximálně při malé díře v mracích se na pár vteřin v průběhu televizní reklamy mrknou z okna, já právě tohle zatmění toužil vidět už od doby, kdy jsem se o něm prvně dočetl před 7 lety. Odpočítával jsem roky, měsíce i dny a z té koncentrace mě nevyvedl ani Damoklův meč visící nade mnou před blížící se státní zkouškou z fyziky. A v osudný den jsem zdaleka netušil, že se stane zpravidla silně nepravděpodobná věc – odehrálo se něco slovy popsatelné jako „ještě lepší, než jsem si vysnil“ nebo také „to zlomové“.
Zatmění Měsíce. Foto: Petr Horálek.Zatmění Měsíce. Foto: Petr Horálek.
„Dost věcí se změní,“ říkal mi kdysi s upřímným pohledem Vašek Knoll. Přesně tahle slova mi vytanula právě teď u Sečské přehrady, ve chvíli rozpalujícího se motoru mého bílého Peugeuota 205, který má před sebou dost možná jednu z nejnáročnějších jízd svého života. Délka jeho bytí je shodou okolností stejná jako ta moje. Hloubka té Vaškovy věty nabyla na síle ve chvíli, kdy z autorádia začala hrát jedna z písní nejnovějšího alba Roxette, jejichž koncertu v Praze jsem byl shodou okolností o deset dní dříve svědkem spolu s jednou mou skvělou kamarádkou Kris. Právě Roxetti tu ironii víc prohloubili, neboť jedinečná zpěvačka tohoto dua Maria Fredriksson nazpívala jednu z Vaškových nejoblíbenějších písní a bojovala se stejnou zákeřnou nemocí. Zatímco ona nad ní vyhrála a po deseti letech stanula znovu na pražských „prknech, co znamenají svět“, Vašek před rokem a půl podlehl…

Před sedmi lety nastala hned dvě úplná zatmění Měsíce, jimiž jsem se mohl pokochat. Květnové toho roku se odehrálo ve večerních hodinách a bylo překrásné. Měsíc chytl temně rudý nádech a procházel poměrně dost blízko středu zemského stínu. To druhé bylo ještě skvostnější – ozdobilo ranní oblohu na státní svátek v říjnu. Počasí tehdy nakonec východní Čechy oprostilo od nervydrásajících oblačných scenérií, takže jsem jej mohl vidět. Bylo to také druhé zatmění v mém životě, u kterého jsem spatřil neobvykle namodralou barvu dnes známou jako tyrkysový jev. Do roku 2007 to bylo v České republice poslední viditelné a já si z té nedočkavosti začal dělat přehled o všech měsíčních zatměních v následujících alespoň dvaceti letech. Se zklamáním jsem zjistil, že říjnové zatmění roku 2004 završilo jakousi neobvykle bohatou štafetu tohoto úkazu nad naším územím a že od té chvíle naše české oči, pokud někam nevycestují i s hlavou při plném vědomí, toho už tak moc neuvidí. Březnové roku 2007 pak nemilosrdně ukradlo škaredé počasí. A právě na tenhle pesimismus, který navíc umocnil fakt, že za mého raného mládí mě má mamka poslala za jasného počasí před jedním měsíčním zatměním spát a způsobila mi tak nenasytný zatměňový deficit, reagoval Vašek tou po-úvodní větou. Brouzdáním po přehledu Freda Espenaka jsem si už v onom roce 2004 zjistil, že pokud se mám na nějaké měsíční zatmění opravdu těšit, bude to právě 15. června 2011. Měsíc projde přímo středem stínu naší rodné planety a ozdobí i beztak fotogenickou část letní oblohy. Tohle takřka magické datum mě pak provázelo celý zbytek střední školy a – jak se ukazuje – i celé dosavadní období života na vysoké. Další cestičky vedoucí do Říma pak tvoří vědomí, že právě kvůli Vaškovi jsem tehdy na tuhle vysokou šel a že o týden později mě čeká ta státnice. Když nás Vašek před půl druhým rokem opustil, ztratil jsem tak nějak veškerou motivaci ke studiu…

Zatímco motor hrčí dál a cesta mě vede přes Vysočinu k Brnu, čas se krátí. Do zatmění zbývá necelých 6 hodin. Vždycky mě nadchne představa jakéhosi filmového záběru na mé auto kamerou, která vše točí shora a vzdaluje se od zemského povrchu, až se obrys mého jedoucího auta mění v pomalu pohybující se tečku na světlém hadu silnice a po dalších vteřinách i ta silnice mizí v hrubších obrysech okolí naší republiky, střední Evropy, kontinentu… a pak se kamera obrátí do vesmíru, kde není slyšet zvuk (Kubrick byl génius) a divák jen chápe závod s časem nepatrně pohybujícího se auta vůči značně rychlejšímu Měsíci nezadržitelně se blížícímu k okraji neviditelného zemského stínu. Vlastně mě podobné myšlenky napadají i při slunečním zatmění, ale to už je jiné povídání. Proč tak ženu? Ze západu se blíží frontální oblačnost a zdá se, že značně lépe na tom bude východ našeho malého státu, případně Slovensko. Shodují se v tom jednohlasně všechny meteorologické modely, což je důvod, proč jsem posledních 12 hodin byl téměř beze spánku přitištěný k monitoru notebooku a sledoval nejnovější změny předpovědi.

A teď další otázka. Vlastně dvě – Grímsvötn a Puyehue. Vím, jako otázka to vlastně nezní, ale ta jména se za duchy otázky dají považovat. Jde o jména dvou sopek, které s dost velkou pravděpodobností svým prachem zakalily v nedávné době zemskou atmosféru natolik, že barvu tohoto i beztak fotogenického a nesmírně dlouhého zatmění mohou výrazně ovlivnit. Páté nejdelší zatmění Měsíce tohoto století, více jak 100 minut, průchod středem zemského stínu, překrásné souhvězdí Štíra, Mléčná dráha, Střelec, sopky, možná noční svítící oblaka… Je toho tolik. Vlastně nejvíc nervózní jsem paradoxně z toho, že snad poprvé v životě jsem na ten úkaz úplně připraven a vezu všechno, čím se na něj chci podívat nebo čím jej zaznamenat. Je to až neuvěřitelně v pořádku. Vždycky se něco podělá a dneska jakoby štěstí od začátku přálo.

Píše na mobil Dalibor Hanžl – má po práci namířeno za slovenské hranice. Tak se rovnou domlouváme na spichu na hraničním přechodu u Starého Hrozenkova. Nejenže se řítím za jasným počasím, ale také na východ, tedy do míst, kde bude Měsíc vycházet nad obzor dřív. Vzpomínám si opět na obrovské zklamání, které provázel výjezd za měsíčním zatměním 3. března 2007. Toužil jsem jej vidět stejně tak silně jako to dnešní a s Daliborem jsme se snažili dostat za jasnem do Německa. Bohužel starý autoatlas, pomalý internet a úděsné sněho-dešťové počasí nás zpomalily a úkaz jsme stihli až krátce po konci úplného zatmění. Dodneška si vyčítám, že jsme měli najet na dálnici a nesnažit se o návštěvu karlovarské hvězdárny kvůli pohledu na vývoj oblačnosti přes rychlejší internet.

170 tisíc. Jak tak šilhám na palubní desku, všímám si dalšího zanedlouho dosaženého milníku. Když jsem dostal v létě roku 2007 tohle auto, chtěl jsem mu „nahnat“ aspoň 170 tisíc kilometrů. A právě teď mu chybí 61 najetých kilometrů k vytouženému milníku. Toho jara mě také přijali na studium astrofyziky a toho léta Vaškovi objevili onen zhoubný mozkový nádor. Všechno začalo tam a všechno, zdá se, končí tady.

Máme sraz kolem 18. hodiny u státní hranice se Slovenskem v Hrozenkově. Uvědomuji si, že z těch 50 tisíc najetých kilometrů tenhle skoroveterán za mého vedení ještě nepřekročil žádné hranice. Stojím u jedné z nich sotva dva metry daleko a obloha je blankytná. Dalibor mě dohání asi o půl hodiny později při své cestě z Brna. S novým autem. Pane jo, i tady se Vašek svou větou trefil. Vzal s sebou i Irenku Vykoupilovou, která s Vaškem cestovala za maďarským zatměním v roce 1999. Tam také Vašek poznal Dalibora, když se náhodou ubytovali ve stejném hotelu v Szegedu a pak společně cestovali za jasnem směrem k Balatonu. Spletenice souvislostí se ještě víc rozšiřuje.

Máme přibližně dvě hodiny do počátku všeho. Vlastně právě teď se Měsíc svým levým okrajem někde pod obzorem dotýká neviditelného zemského polostínu a o necelou půlhodinu později si už například Egypťané všimnou lehce tmavnoucího úplňku. Je to tak, ačkoliv tu česko-slovenskou oblohu ještě vcelku rázně osvěcuje Slunce nepříliš nízko nad západním obzorem. Znovu si prohlížíme meteorologický model, který říká, že je vpodstatě jedno, zda vyrazíme za hranice, nebo zůstaneme na české půlce. Vysoká cárovitá oblačnost má dorazit až po zatmění, nízká a střední oblaka se rychle rozpadají. Stojíme proto v ideální lokaci. Jediný problém – který se ukázal na další dvě hodiny dost zásadní – byla neznalost terénu spolu s pomalým mobilním internetem. Stojíme v kotlině a kolem nás hory. Jsme vlastně na kraji Bílých Karpat, což jsou spolu s Krušnými horami poslední česká pohoří, která jsem doposud nenavštívil. Jenže bez terénní mapy můžeme dost těžko odhadnout, kam vyrazit, aby se nám odkryl jihovýchodní obzor. Nejdřív se snažíme dovolat našemu trenčínskému spolucestovateli Danu Sokolovi, ale ten telefon nebere. Nakonec nám pomáhá Martin Lehký čekající na úkaz v Hradci Králové. Směruje nás k Velké Javorině, vrcholu Bílých Karpat. Čas neúprosně běží a do východu stínem kousnutého Měsíce zbývá hodina. Výjezd na Javorinu ovšem přináší zklamání, neboť nemůžeme trefit žádnou cestu, která by nás dovedla k vrcholu. Naštěstí všímavý Dalibor už při cestě k Javorině spatřil jeden flek u malého vysílače u silnice přibližně patnáct kilometrů severně od Javoriny s perfektním výhledem poněkud neznámého azimutu. Vracíme se tam a pomocí autonavigace se Dalibor ujišťuje, že „důlek“ v obzoru je přímo v místě očekávaného východu Měsíce. Ten se má z obzoru vybrouzdat okolo 20:55, tedy o čtvrthodinu dřív jak například v Praze. A to je za deset minut. Neumíte si představit ten pocit zadostiučinění a nepopsatelné tiché radosti z toho, že jsme na správném místě v perfektní čas a teď už můžeme bez stresu nechat režii na přírodě.

S neutuchajícím pocitem „pohodlně se usaďte do svých sedaček a nechte se unášet“ připravujeme své náčiní a přístroje. Dalibor dvacítku Newtona na paralaktické montáži a tělo foťáku k tomu, já skládacího 0,35m Dobsona od Jirky Drbohlava, videokamery, foťák a binar 11x70. Nestačíme ani dovybalit a v šerém „Venušině pásu“ nad jihovýchodním obzorem se vynořuje červánkový půl-Měsíc. Je to nesporně jeden z nejsymboličtějších pohledů pro zasvěcené, neboť Měsíc leží na okraji „Venušina pásu“, což je zemský stín promítající se do zemské atmosféry. Ten samý stín pak o méně jak půl druhé světelné sekundy daleko ukrajuje měsíční úplněk a při té výšce nad obzorem atmosférická extinkce zeslabuje i tu osvětlenou část Měsíce a zabarvuje jej do červena. Stejná atmosféra pak při pohledu dalekohledem dává temně rudou barvu zastíněné polovině úplňku díky lomu dlouhovlnné části slunečního světla. Jak Měsíc postupně vystupuje z nejisté mlhy na obzoru, jeho neskrytá část se úží v majestátný srpek a s postupujícím soumrakem vyniká i světlejší část zemského stínu na zbytku krvavé luny.

„Hmmmmmmmmmm,“ komentuje svým legendárním flegmatickým tónem Dalibor celý zjev a Irenka dává každou minutou najevo úžas. První desítky minut celého úkazu provází neobvyklá světelná hra, při které je obloha ještě tak světlá, že podivný rudý flek se vznáší jako skoro neviditelný duch, jako tajemný nehybný flek nad pomalu se rozsvěcujícím městečkem Strání v údolí pod ním. Pravý horní okraj Měsíce je jasnější a tak dává pocit jakéhosi deja vu, neboť vzhled Měsíce připomíná to, co jsme viděli při jeho východu. Akorát že v tomto případě už je ve stínu ponořen celý a ta tmavší část se zkrátka na šeré obloze úplně ztrácí. Na několik minut se tempo stmívání synchronizuje s tempem tmavnutí Měsíce při jeho pomalém pohybu do temného centra zemského stínu, a tak bez nadsázky můžu říct, že Měsíc zmizel úplně. Teprve asi dvacet minut před maximem zatmění před desátou hodinou se jihovýchodní obloha začíná třpytit hvězdami letní oblohy a Měsíc i při svém žebráckém jasu vyniká. Bombastický pohled nabízí až binar nebo Dobson. Oba jsou dost světelné na to, aby hnědo-červený kotouč vytáhly z toho šedomodrého nejista a ukázaly poprvé v celé kráse neurčitou trojúhelníkovou plochu středu zemského stínu. V nemalé míře je ten tvar spíše optickým klamem, neboť vykrývá oblasti s měsíčními moři, což lidské oko jen těžce filtruje. Přesto stopy po vlivu sopečných erupcí jsou čitelné – barva Měsíce přechází v druhé půli úkazu z rudé do jakési oranžovo-hnědé.

Vzpomínám, jak mi Pavel Gabzdyl, měsíční znalec z brněnské hvězdárny a planetária, kdysi vyprávěl (bylo to jak na potvoru opět toho roku 2007), že po erupci filipínské sopky Pinatubo v roce 1991 se do zemské atmosféry dostalo přes 20 milionů tun sopečného popela. První úplné zatmění se odehrálo až v prosinci 1992 a bylo uhelně temné. Značně dramatičtější pak nastalo v červnu 1993. Bylo to právě to předchozí zatmění série SAROS před 18 lety a chytlo podobný osud. Až na to, že Měsíc v druhé půli úkazu začal z okraje světlat a chytat normální rudou barvu. Takže o drama i při tak poměrně dlouhém úkazu bylo postaráno. A drama tohoto zatmění se o moc neliší od dramatu svého periodického předchůdce. Měsíc sice není černý jak uhel, ale poznamenává jej poloha u středu zemského stínu a i opačný okraj Měsíce, kde by měla být barva již světle oranžová, se pořád rozprostírá nejistý nádech hnědé příměsi. Navíc hodiny pokročilého soumraku sypou poslední písek a nebýt toho přesvětleného městečka Strání, byla by modravá obloha s kontrastně červeno-hnědým Měsícem protnuta jemnou září stříbřité Mléčné dráhy až u obzoru.

Čas odtikává dál a ztemnělý Měsíc stoupá. Jsou konečně vidět i ony vytoužené náznaky Mléčné dráhy a skvostné souhvězdí Štíra se sune dál k západu, nadbíhá na vrchol Velké Javoriny. Přímo za námi staví auta se dvěma posádkami v kouření si libujících nadšenců, pro něž je Měsíc unikající ze spárů temna v centru stínu Země stále čitelnější a tedy kouzelnější. Možná právě teď, těch posledních asi 30 minut úkazu je nejkrásnějších. V binokuláru se obraz barevného Měsíce odsouvá z rohově tvarovaného centra stínu a světlá jak levý okraj, tak čepička severního pólu Měsíce. S nadsázkou můžu hrdě říct, že jsem svědkem Marsu o velikosti Měsíce. Přesně takhle rudá planeta vypadá při zření velkým přístrojem za mimořádné opozice, které jsme byli svědkem například v roce 2003. A asociace myšlenek nekončí – když už mě to napadá, hanebně přímo za běhu tohoto zatmění se těším na měsíční zatmění v červenci roku 2018. Právě tehdy bude přímo v den zatmění Mars od roku 2003 v nejlepší opozici se Sluncem a lidi si tak obě – v té chvíli rudá – tělesa porovnají a pochopí, že každoroční Mars o velikosti Měsíce zkrátka časem bude muset vystoupit z trendu. A navíc pokud to, co teď sleduji, je páté nejdelší měsíční zatmění století, za 7 let se budu kochat tím úplně nejdelším… Ale už se cítím, jako bych byl současnému zatmění nevěrný a vrhal se za jeho zády na jiné.

Jak se blíží ošidný a nezvratitelný čas 23:03, Měsíc z levého okraje krásně světlá. Není to žel až tak výrazně tyrkysová modř, jakou jsem si přál vidět, ale přeci jen i tento útržek scénáře jev částečně plní. Je to nádhera. Obloha světlá, ač ještě není konec úplného zatmění. Ale blíží se to rychle. V Dobsonu se najednou u světlejšího měsíčního okraje ukazuje jasný proužek úplňkové záře a postupně se rozšiřuje. Teprve teď si uvědomuji, jak hodně tmavé to zatmění bylo, neboť při předchozích zatměních jsem měl poměrně problém poznat přechod z okraje stínu do prvních známek přímého úplňkového svitu. Tím, že Měsíc vychází po dráze vpodstatě přesně od středu stínu, je jeho výstup ze stínu dosti rychlý. Za minutu se světelný srpeček nasytil o nemalou část měsíčního kotouče, desetiminutový pohled byl jak zpomalený film. Ještě než začala obloha markantně světlat, dostali jsme od své lokace malou odměnu za přízeň v podobě perfektního položení Měsíce na obloze vůči pravidelným leteckým linkám. Měsíc už moc nestoupal, takže v časovém koridoru přibližně půl hodiny nám částečné zatmění propichovalo jedno letící letadlo za druhým.

Částečná a polostínová fáze zatmění je po takovém zážitku už jen příjemnou vzpomínkovou dohrou. Jako když po táboráku sledujete, jak postupně pohasíná plápolající rozžhavený popel uprostřed ohniště, vzpomínáte na ten hluk a štěstí a mnete si ruce u tepla. Úplné zatmění skončilo. Je to tak. Přes sto slibovaných minut je pryč. Čas, na který jsem se tak těšil, uplynul a nechal jen hluboký pocit splněného snu. Bylo to rozsáhlé, povedené, nic se nedalo vytknout. Teprve ke konci úkazu dorazila kusá střední a vysoká oblačnost. S úsměvem na tváři za nastávající úplňkové noci jsem proto jen hrdě pobral veškerý svůj vercajk, rozloučil se s Daliborem a Irenkou a rázem jsem si uvědomil, že můj Peugeot vlastně ani dneska nepřekonal žádnou hranici státu. Pousmál jsem se při pohledu do zpětného zrcátka, protože ten nedostatek mi v tu chvíli přišel jako doslova jako kaňka na moři. Vtipná kaňka na moři. Stál jsem jen asi 2 metry od hraniční značky. Zapřáhl jsem těch jeho 130 koní a za Vaškových Roxettů i další líbivé hudby posledních dvou dekád minulého století vyrazil zpátky k Sečské přehradě. Konečně jsem po dlouhé době zase přijel s vlastním zážitkem a nemusel se dívat na internetu, o co jsem přišel.

Až při další den odpoledne jsem si uvědomil zplna, jak dokonalý zážitek to byl. Z fotografií Martina Popka jsem zjistil, že severní obzor zdobila i ta kýžená noční oblaka. My jsme je vidět nemohli, protože ač okna vesmíru byla otevřena dokořán, před severním obzorem se boulil poměrně vysoký kopec. Ale co… Vyšlo to. Dokonce mám od té doby pocit, jakoby ze mě spadl ten kámen „zatměňového“ deficitu, který mi na srdci dlouho držel. Zkrátka to konečně všechno vyšlo a bylo to ještě lepší, než jsem čekal.

Video ze zatmění



Epilog: Díky obrovské shovívavosti členů komise jsem o týden později konečně úspěšně odstátnicoval z fyziky. Mohl jsem tak dát Vaškovi konečně i duševní sbohem a hnout se v životě dál…
Všechno je nějak provázané a všechno se vším nějak souvisí. Když si ty souvislosti zdravou cestou spojíte k obrazu svému, jste na dobré cestě ke klidu v duši. Příležitosti a jevy kolem vás jsou vždycky pojítkem k nalezení cesty, kterou se v životě můžete hnout dál. Zatmění, Roxette, Vaškova slova, 170 tisíc… 7 let dlouhá směsice různých cest scházející se v datu 15. června 2011 a 4 roky neurčitého stání na zmrzlém životním bodě. „Takových ještě bude,“ slýchávám od svých přátel o měsíčních zatměních. Ale tohle zatmění bylo zlomové. A další milník? Snad jím bude datum 13. listopadu 2012…


Petr Horálek

Dalibor Hanžl, 02. 08. 2011, 07:45
Další články v kategorii Astronomie :
  •   V PONDĚLÍ 7. SRPNA VEČER VYJDE NAD ČESKÝ OBZOR ČÁSTEČNĚ ZATMĚLÝ ÚPLNĚK
  •   V SOBOTU 11. ÚNORA NASTANE POLOSTÍNOVÉ ZATMĚNÍ MĚSÍCE
  •   Meteorický roj Kvadrantidy zahájí rok 2017 bohatý na astronomické úkazy
  •   SUPERÚPLNĚK 14. LISTOPADU 2016
  •   V PÁTEK 16. ZÁŘÍ NASTANE POLOSTÍNOVÉ ZATMĚNÍ MĚSÍCE
  •   KDY LETOS NASTANOU MAXIMA METEORICKÉHO ROJE PERSEID?
  •   V PONDĚLÍ 9. KVĚTNA NASTANE VZÁCNÝ PŘECHOD MERKURU PŘED SLUNCEM
  •   MEZINÁRODNÍ TÝM VĚDCŮ ZACHYTIL PŘI ZATMĚNÍ SLUNCE NEJOSTŘEJŠÍ LETÍCÍ STÍNY
  •   GEMINIDY MAJÍ VELMI PŘÍZNIVÉ PODMÍNKY, V NOCI NA ÚTERÝ ZAZÁŘÍ PŘES 1000 METEORŮ
  •   NA STÁTNÍ SVÁTEK SV. VÁCLAVA SPATŘÍME ÚPLNÉ ZATMĚNÍ MĚSÍCE
  •   V NOCI ZE 12. NA 13. SRPNA VYVRCHOLÍ METEORICKÝ ROJ PERSEIDY

  • Hlavní zprávy:
  • KOLABUJÍCÍ HVĚZDA DALA VZNIK ČERNÉ DÍŘE
  • MIMOŘÁDNĚ PŘÍZNIVÝ NÁVRAT KOMETY 41P/TUTTLE-GIACOBINI-KRESÁK
  • HST ZACHYTIL HRU STÍNŮ ODHALUJÍCÍ MOŽNOU PLANETU
  • TAJEMNÁ ZÁŘE UMÍRAJÍCÍ HVĚZDY
  • KOSMICKÝ TELESKOP ZACHYTIL STOPY VODNÍCH VÝTRYSKŮ NA JUPITEROVĚ MĚSÍCI EUROPA
  • KOSMICKÝ TELESKOP HST VYFOTOGRAFOVAL POLÁRNÍ ZÁŘE NA JUPITERU
  • KOSMICKÝ TELESKOP ZACHYTIL JETY ROTUJÍCÍ S KOMETOU 252P/LINEAR
  • KOSMICKÝ TELESKOP VYFOTOGRAFOVAL MARS V DOBĚ, KDY BYL ZEMI NEJBLÍŽE
  • HST OBJEVIL REKORDNĚ VZDÁLENOU GALAXII
  • OBŘÍ KOSMICKÉ MRAČNO SE JAKO BUMERANG VRACÍ DO NAŠÍ GALAXIE
  • PRACHOVÉ SPIRÁLY KOLEM MLADÝCH HVĚZD MOHOU VYZRADIT PŘÍTOMNOST MASIVNÍCH PLANET

  • Navštivte naši fotogalerii

    Nejnovější snímek:
    Galaxie NGC 891. Fotografovano: 29. 9. 2017 1h 57m UT

    Tyto stránky jsou optimalizovány pro rozlišení 1024x768 a využívají tyto technologie.

    ISSN 1214-7095, RSS