Přibližně 3 stupně JZ od nejjasnější hvězdy souhvězdí Vozky se nachází velmi zajímavá proměnná hvězda Epsilon Aurigae. Podle dochovaných pramenů si změny jasnosti poprvé všiml německý kazatel Johann H. Fritsch v roce 1821 a proměnnost následně potvrdili v letech čtyřicátých Wilhelm A. Argelander, Eduard Heis a Schmidt. Původně se předpokládalo, že se jedná o nepravidelnou proměnnou hvězdu. Nicméně změny radiální rychlosti, které v roce 1902 publikoval Vogel a řada souhrnných publikací Lundendorffera z let 1903 až 1924, přinesly důkazy, že se ve skutečnosti jedná o zákrytovou proměnnou dvojhvězdu. Algolidu s dosud nejdelší známou periodou. Jeden oběh vykoná za 9892 dní, což je 27,1 roku! Přičemž pokles do minima trvá přibližně 130 dní, vzestup 165 dní a ve fázi minima pak hvězda setrvá více než rok. Ve vizuální oblasti zeslábne o 0,75 mag. (2,99 – 3,74 mag).
Epsilon Aurigae je proměnná i v období mezi zákryty, pozorovatelné jsou polopravidelné změny jasnosti v rozsahu přibližně 0,3 mag. Pravděpodobně je to následek změny poloměru a efektivní jasnosti primární složky, supergigantu spektrální třídy F0.
Zvláštností na světelné křivce je výraznější zjasnění přesně uprostřed primárního minima. Od konce třicátých let se objevilo několik teorií, které by dokázaly vysvětlit tuto anomálii. Poloprůhledná hvězda, prachový disk, černá díra? Současný pohled na záhadnou sekundární složku systému je následující – jako nejpravděpodobnější se zdá, že by ji mohl tvořit binární systém spektrální třídy B5 obklopený prachovým prstencem.
Není potřeba podotýkat, že další pozorování jsou velice žádoucí. Každý zákryt je vzhledem k periodě jedinečnou příležitostí, poslední nastal v letech 1982-1984 a v současnosti stojíme na samém prahu následujícího. Podle předpovědi by k prvnímu kontaktu mělo dojít 6. srpna 2009 a minima by měla dosáhnout 21. prosince 2009. Střed minima, s předpokládaným zjasněním, by měl nastat 1. srpna 2010. Vzestup začne 12. března 2011 a měl by skončit 15. května 2011. K dalšímu zákrytu dojde v roce 2036.
Podle posledních zpráv se však zdá, že první kontakt nastal o něco dříve. V cirkuláři CBET 1885 z 27. července 2009 bylo publikováno, že R. Leadbeater, Wigton, U.K. spektroskopicky detekoval počátek zákrytu. Pozorování pořízené přístrojem LHIRES III dne 20,081 UT července 2009 ukazují u čáry K I 769.9-nm novou složku s červeným posuvem, ofset +15 km/s a 62-mA ekvivalentní šířky. Tato skutečnost je jedinečným důkazem, že právě začala první fáze zákrytu a hvězda začala slábnout.
Vzhledem k značné jasnosti Epsilon Aurigae, může být problém s nalezením vhodných srovnávacích hvězd. Při výběru je potřeba brát především ohled na spektrální typ a blízkost.
Například pro CCD fotometrii je vhodná hvězda Lambda Aurigae spektrální třídy G0 (na mapce AAVSO je označena číslem 47). Podle UBVRIJKLMNH Photoelectric Catalogue (Morel+ 1978) má následující jasnosti: U = 5.460, B = 5,330, V = 4,710, R = 4,180, I = 3,860 mag. V zorném poli se nachází i jasné hvězdy, Eta Aurigae, která je však slabě proměnná v řádu setin magnitud (NSV 1822) a Zeta Aurigae, která je bohužel také proměnná – jde o zákrytovou dvojhvězdu typu EA/GS s periodou 972,16 dní. Obě jsou na mapce AAVSO uvedené jako srovnávací hvězdy označené číslem 32, respektive 38.
Webcam
