OZONOVA DIRA NAD ANTARKTIDOU



Ozonova dira nad Antarktidou letos dosahla rekordnich rozmeru. Dva pristroje z NASA znovu odhalily znacny ubytek ozonu nad Antarktidou, obecne nazyvany ozonova dira.

Prumerna letosni rozloha ozonove diry nad Antarktidou je temer stejna s kritickym rokem 1993, i kdyz jsou hodnoty ozonu vyssi nez rekordni ubytek ze zari 1994. Vyplyva to z predbeznych vysledku dat druzic NASA. Behem tohoto roku ozonova dira nad jiznim polem pokryla plochu srovnatelnou s velikosti Severni Ameriky .

Tato data byla ziskana ze dvou pristroju Total Ozone Mapping Spectrometer (TOMS), vypustenych v tomto roce. Jeden se nachazi na americke druzici Earth Probe a druhy na japonske druzici Advanced Earth-Observing Satellite (ADEOS). Male mnozstvi ozonu nad Antarktidou potvrdily oba pristroje TOMS, ale take pristroje pozemnich zakladen a ostatnich druzic.

Prumerna velikost ozonove diry behem letosniho roku byla 21 milionu km2, coz je podobny vysledek ziskany i v minulych ctyrech letech. Nejvetsi prumerna velikost ozonove diry byla namerena v roce 1993 a to 21.8 milionu km2.

Dira se zacala tvorit v polovine srpna letosniho roku a nejvyssi rozlohy dosahla 7. zari a to plnych 25.6 milionu km2, potom se rychle zmensila na hodnotu mensi nez 21.8 milionu km2. Predesle nejvyssi jednodenni zvyseni ozonove diry nastalo 27. zari 1992 na 24 milionu km2. Pro srovnani, rozloha Severni Ameriky je 20.7 milionu km2, zatimco Antarktida ma rozlohu pouze 13.8 milionu km2.

Od poloviny roku 1980 zacina rust oblast s nizkym mnozstvim ozonu kazdy rok a to zacatkem srpna. Tato oblast dosahne rozlohou sveho maxima v zari, zatimco nejnizsi hodnoty ozonu jsou typicke pro konec zari az zacatek rijna. Ozonova dira obvykle zmizi zacatkem prosince. Letos se dira zjevila nepatrne drive nez v minulych letech, ale zacala se zmensovat pod 19.7 milionu km2 jiz od 16. rijna 1996.

"Tato ozonova dira je velmi podobna tem, ktere byly pozorovany v poslednich letech," rika Dr. Pavel Newman, vedec z Laboratory for Atmospheres. "Ackoliv se jeji rozloha kratce vysplhala pres hodnoty minulych let, neni to az tak dulezite, protoze prumerna hodnota minulych let prekrocena nebyla. Tyto vykyvy mohou totiz zpusobit meteorologicke podminky. Je to podobne zmenam teploty v zime, kde jeden hodne studeny den neni tak dulezity jako prumerna teplota cele zimy."

Mnozstvi ozonu namerene pristroji TOMS/ADEOS a TOMS/Earth Probe kleslo v blizkosti stredu Antarktidy 5. rijna na 111 Dobsonovych jednotek a pod hodnotu 220 Dobsonovych jednotek na sirsi oblasti. Celkova hodnota ozonu mensi nez 100 Dobsonovych jednotek byla namerena v letech 1993 a 1994. Rekordne nizka hodnota 88 Dobsonovych jednotek byla namerena 28.zari 1994.

Ozon, molekula tvorena tremi atomy kysliku, je soucasti tenke vrstvy atmosfery ktera pohlcuje nebezpecne ultrafialove zareni ze Slunce. Dobsonova jednotka je umerna fyzicke tloustce ozonove vrstvy, jestlize ji preneseme na zemsky povrch. Prumerna celosvetova tloustka ozonove vrstvy je 300 Dobsonovych jednotek.

Vedci na Jiznim polu z National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA), pracujici s pristroji upevnenymi na stratosferickych balonech, nasli nizke mnozstvi ozonu podobne tomu z roku 1995. "Avsak v centralni oblasti ozonove diry v nadmorske vysce 12 az 20 km byl ubytek ozonu mnohem vetsi nez minule," rika Dr. Dave Hofmann z NOAA Climate Monitoring and Diagnostics Lab v Boulderu. Pristroje NOAA ukazaly, ze uplny zanik ozonu v nadmorske vysce 16 km nastal v obdobi od 24. zari do 14.rijna. "Celkova hodnota ozonu nedosahla rekordne nizkych hodnot, protoze ozon z vyssich nadmorskych vysek (24 km) vyvazil nizke hodnoty v ozonove dire," rekl Hofmann.

"Tyto hluboke a rozsahle ozonove diry se budou pravdepodobne tvorit kazdorocne, dokud mnozstvi chloru v stratosfere nepoklesne do stavu pred vytvorenim ozonove diry," rika Dr. Richard Stolarski. Nevelka ozonova dira tohoto roku pravdepodobne vyplyva z pokracovani stoupani celkove urovne chloru v antarkticke stratosfere."

Od objevu ozonove diry v roce 1985 je TOMS hlavnim zarizenim pro sledovani mnozstvi ozonu na cele jizni polokouli. Prvni TOMS na palube druzice Nimbus-7 meril uroven ozonu nad Antarktidou od listopadu 1978 do kvetna 1993. Mereni nam pomohlo pochopit jevy probihajici v ozonove dire. V mereni pokracoval TOMS na ruske druzici.

Data z pristroju TOMS se take castecne podilela na uzavreni Montrealskeho protokolu, ktery zavazal mnoho zemi k postupnemu zakazu v pouzivani sloucenin poskozujici ozon. Nasledkem omezeni vyplyvajiciho z Montrealskeho protokolu mnozstvi chloru v nizsi atmosfere jiz dosahlo maxima a mozny vrchol v antarkticke stratosfere se ocekava v nasledujicich trech az peti letech.

Velikost a hloubka ozonove diry a celkova hodnota ozonu zavisi na meteorologickych podminkach a na mnozstvi chloru v atmosfere. Mozna take na pritomnosti prachu a siry ze sopecnych erupci. Vedci mysli, ze uroven ozonu nad Antarktidou byla v letech 1993 a 1994 nizka kvuli zvysene pritomnosti sloucenin siry a prachu ve stratosfere zpusobene vybuchem sopky Mount Pinatubo v cervnu 1991 na Filipinach.

Druzice TOMS-Earth Probe s novym zarizenim TOMS byla vypustena letos v cervenci a je jiz treti z teto serie mericich pristroju. Pracuje ve vysce 500 km a je hlavne zamerena na vyzkum mnozstvi ozonu a prachu v nizsi atmosfere. Ctvrty TOMS byl vypusten v srpnu s druzici ADEOS (vyska 800 km). ADEOS je mezinarodni projekt na vyzkum zmeny podnebi, ktery zahrnuje pristroje z USA, Japonska a Francie a vedce z mnoha zemi ne celem svete. TOMS-EP a ADEOS jsou hlavnimi castmi celosvetoveho usili prispivajiciho ke zlepseni zivotniho prostredi.